Píšťala je pořád hlavní nástroj skláře. František Kouřil s ní dokáže zázraky

Jedním z nich je i František Kouřil, který fouká sklo ve sklárně v Přibyslavi na Havlíčkobrodsku.

„Když jsem skončil základní školu, tak to vypadalo, že budu soustružník, po tátovi,“ vzpomíná František Kouřil. Při pátrání po učňovských oborech tenkrát narazili i na sklářství, konkrétně na sklárnu ve Škrdlovicích na Žďársku. „Tak jsme tam zajeli, a byl jsem uchvácenej,“ říká s tím, že hned věděl, že právě tohle řemeslo chce dělat. „Baví mě dělat hezký věci, překonávat překážky, udělat věc jinak, než někdo jinej,“ dodává.

Skláři pracují se stejnými nástroji, jako jejich předkové před sto lety

Po ukončení škrdlovického provozu přesídlil František Kouřil do Přibyslavi. I tam je jeho věrnou souputnicí sklářská píšťala. „Buď do ní foukáte, nebo s ní jen točíte, ale píšťala je můj nástroj nejhlavnější,“ potvrzuje, a ukazuje své místo u korejtka. Říká tak kovovému korýtku s vodou, ke kterému si na píšťale nese do oranžova rozžhavené sklo. Pomocí nástrojů, stejných, jako používali skláři i před sto lety, ho bude přetvářet v konečný výrobek. „Já si to moc nemaluju. Pro mě je ideální si to zkusit z jedné vody na čisto,“ říká s úsměvem. Je pravda, že se mu dílo daří.

V peci je sklo rozžhavené na dvanáct set stupňů. Venku pak velmi rychle chladne

Dříve míval každý sklář v kapse svůj speciálně tvarovaný náustek na píšťalu. Dnes mají píšťaly náustky pokryté stříbrem, které působí antibakteriálně. Sklář se tak nemusí bát o své zdraví, a může sáhnout po jakékoli připravené píšťale. Ve sklářské peci je teplota kolem dvanácti set stupňů Celsia, takovou teplotu má samozřejmě i sklo v pánvi. Nabrané na píšťale pak velmi rychle chladne. „Musíte dopředu vědět, co budete dělat, je to v minutách,“ říká sklář. 

František Kouřil dostane v roce 2019 titul Mistr tradiční rukodělné výroby Kraje Vysočina.