Perzekuce v 50. letech postihla i evangelíky. Farářka Melmuková nesměla na kazatelnu desítky let

Eva Melmuková se sice narodila v Římě, ale své kořeny má ve starobylém telčském rodu Šašecích. V Telči a v předválečné a válečné Jihlavě strávila značnou část svého dětství. V temných padesátých letech vystudovala evangelickou bohosloveckou fakultu. Víra hrála v životě Evy Melmukové důležitou roli.

Její rodiče se hlásili k Českobratrské církvi evangelické, a když se Eva na začátku padesátých let rozhodovala pro studium na vysoké škole, tak volila mezi kariérou historičky nebo kazatelky. Nakonec vystudovala oba obory, ale rozhodla se pro práci v církvi. Po ukončení teologické fakulty nastoupila v roce 1954 jako vikářka do sboru v Praze na Smíchově. Po třech letech jí však byl odebrán státní souhlas.

Na konci šedesátých let se svým manželem Jiřím přestěhovala zpátky na Vysočinu do Telče. A věnovala se přitom mnoha různým profesím. Stále však žila se sborem a zajímala se také o regionální historii. Dva roky před sametovou revolucí se mohla znovu vrátit na kazatelnu, ale listopadové události jí nasměrovaly do komunální politiky. S přehledem vyhrála první polistopadové volby a usedla do zastupitelstva města. V současné době se dál se věnuje práci ve společnosti Veritas, která se hlásí k odkazu české reformace.