Pelhřimovští ochránci přírody představují české dřeviny. Mají jich už přes osmdesát druhů
Jak vypadají listy javoru babyky? A jak žaludy červeného dubu? Odpovědi na tyto a spoustu dalších otázek najdete v expozici dřevin, kterou připravili a stále rozšiřují pelhřimovští ochránci přírody ve své sídle na Masarykově náměstí.
"Rozhodli jsme se, že vyrobíme vzorky všech v Česku rostoucích druhů dřevin," říká Petr Marek. Zatím ochránci přírody sehnali přes osmdesát druhů stromů a keřů. Z každého druhu pak návštěvníkovi ukazují dřevo, kůru, plody, květy i listy. "Nad tím bude cedulka s druhem dřeviny," dodává. Až při prohlížení jednotlivých větviček, šišek a listů si člověk uvědomí, kolik kolem nás roste druhů dubů, javorů nebo bříz. Tvůrci expozice věří, že se přijdou podívat především školní děti. Zajímavá je ale každopádně i pro dospělé.
"Máme tady snad dvacet druhů jehličnanů. Pokud možno, tak jsme od každého sehnali šišku," ukazuje Petr Marek. Potvrzuje tím, že všechny exponáty poctivě nashromáždili členové Spolku pro ochranu přírody Pelhřimovska. "To je dub cerk, pro který jsme museli jet na Moravu. Na Vysočině neroste. Má ty kalíšky pěkně chlupatý," ukazuje na zvláštní žaludy.
V expozici jsou vzorky i takových dřevin, jako jsou krušina olšová, řešetlák počistivý nebo klokoč speřený. Určitě ale zaujme i kůra tak hojného druhu, jakým je bez černý. Je totiž velmi silná a hrubá, připomíná trochu kůru borovou. "Dnes se dají najít bezy, které mají v průměru třicet čtyřicet centimetrů," říká Petr Marek a přidává výzvu pro veřejnost: "Kdyby nám někdo chtěl pomoct sbírat a lisovat listy, tak uvítáme každého."
Související
-
Edvard Beneš chtěl mít na náměšťském zámku bílé zdi. Z toalety měl krásný výhled do obory
Na základě Benešových dekretů přišel po druhé světové válce rod Haugwitzů o zámek v Náměšti nad Oslavou. Už v létě 1946 sloužil prezidentovi jako letní sídlo.
-
Senioři z náměšťského domova recyklují staré svetry. Vyrábějí z nich podsedáky
I když už zdraví nedovolí sportovat nebo kutit, najde se něco jiného. Skvěle si poradili v Domově seniorů v Náměšti nad Oslavou.
-
Hliněné kuličky z Brtnice se už v důlku nerozpadnou. Jsou vypálené
Plátěný pytlík hliněných kuliček a důlek v zemi. To je vše, co je potřeba ke hře, na kterou jsme v posledních desetiletích tak trochu zapomněli.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
