Péče o krajinu není samozřejmost. Bez ochránců přírody by cenná vegetace mizela rychle

O ochraně přírody se často mluví v obecných pojmech, ale realita je mnokem konkrétnější a křehčí. Většina české krajiny je kulturní prostor, který potřebuje pravidelnou lidskou práci. Pokud by tato péče vypadla, nejcennější biotopy by tak mohly být ohroženy. V dopoledním vysílání Českého rozhlasu Vysočina na to upozornily botanička Ester Ekrtová a krajinná ekoložka Lucie Misařová.

Podle nich si veřejnost často představuje ochranu přírody jako sázení stromků nebo zákazovou činnost. Ve skutečnosti jde hlavně o udržování rovnováhy v krajině, která se po tisíce let vyvíjela společně s člověkem. Květnaté louky, mokřady, pastviny nebo světlé lesy jsou výsledky dlouhodobého hospodaření.

Pokud by lidská péče ustala, jako první by podle Misařové zmizely květnaté louky: „Když to jsou louky, které přestanou být kosené, tak vlastně přerostou takovými silnějšími druhy, postupně křovinami, potom stromy," dodala. Spolu s nimi by podle krajinné ekoložky vymizeli motýli, opylovači a desítky dalších druhů.

Čtěte také

Pravidla hospodaření v lese jsou více méně z dob Marie Terezie

Velkým tématem jsou i lesy. Představa temného, neprostupného pralesa je často romantickým dědictvím 19. století. Historicky se i lesy běžně využívaly - pásl se v nich dobytek, sbíralo stelivo a osekávaly se větve na krmení.

Podle dvojice je důležitá i otázka financí. „Ta péče sice stojí finanční prostředky, ale rozhodně stojí menší, než řada jiných činností, které stát financuje," dodaly v dopoledním vysílání pro Český rozhlas Vysočina.

Nezanedbatelnou roli hraje také vzdělávání a vztah veřejnosti k přírodě. „Děti se učí v přírodopise vyjmenovat tolik druhů ptáků, tolik druhů rostlin, části lidského těla, ale vůbec se neučí o historii naší krajiny, a o tom, jak ty druhy fungují ve spolupráci s lidskou populací," dodala Misařová.