O historii Třebíče se zajímá od dětství. Staré fotografie sdílí na internetu a hledá k nim příběhy

„Libušino údolí se dříve jmenovalo Jánské, podle Janova mlýna kousek dál. Nacházíme se pod železničním mostem z 80. let 19. století. Je pod ním i bývalá střelnice, která se používala přibližně do konce první světové války. Pak v 60. let stavba vyhořela a Třebíč přišla o místo, kde se scházely bigbítové kapely, zůstaly jenom základy,“ vypráví Zdeněk Prukner.

Zdeněk Prukner|foto:Dáša Kubíková,Český rozhlas

Takto umí povídat téměř o každém kousku Třebíče, protože o historii svého města se zajímá od dětství a chce, aby o ní věděli i ostatní.

Historie letectví Třebíč

Je členem spolku Historie letectví Třebíč, s kolegy občas dělá přednášky nebo výstavy přibližující letectví na Třebíčsku. „O historii se zajímám odjakživa díky dědečkovi. Jsem ze staré třebíčské rodiny a tím, že jsem zažil přelom, kdy se stará Třebíč bourala a stavěla nová, tak jsem si něco pamatoval a začal sbírat fotografie a knížky, všechno, co se týká historie města. Mám Třebíč rád,“ usmívá se patriot.

Mezi jeho sbírkové předměty patří i metrový kus traverzy ze starého mostu v Libušině údolí.

Před rokem zjistil, že když se příběhy a obrázky z dřívějších dob zveřejňují, najdou si široké publikum. Od jara roku 2020 provozuje na Facebooku skupinu nazvanou Virtuální muzeum staré Třebíče, kam denně v průměru přibývají tři až čtyři příspěvky. Vlna nadšení a zájmu o minulost Třebíče ukazují, že historie města jeho obyvatele baví. „Objevila se tam spousta krásných fotek, třeba synovce Jana Kubiše, jeden z mála z Kubišovy rodiny, který přežil válku, a když se na něj podíváte, tak má úplně pohled Jana Kubiše. To mi udělalo ohromnou radost,“ říká Zdeněk Prukner.

Když fotky dostávají jména

Radost mu také dělá, když k fotce neznámého člověka přibude jméno. „Uveřejním třeba fotku nějaké paní, která jde v 80. letech po ulici, a někdo mi k tomu napíše, že to je jeho babička a přidá, jak se jmenovala, a kde bydlela. U asi sto dvaceti fotek zaměstnanců třebíčské firmy Uniplet Elitex se najednou ukázalo, že tam byl skvělý kolektiv lidí a ke všem přibylo jméno. Takhle mám doma ještě hromady dalších fotek a doufám, že taky dostanou jména,“ uzavírá s úsměvem třebíčský milovník historie.