Slušnost, víra, vzdělání. To od dětství vštěpoval Ludmile Vlachové její otec, který jako legionář zažil boje u Bachmače

Tím, co ji určitě odmalinka formovalo, byl její otec, na kterého stále s láskou vzpomíná.

„Tatínek byl holič a kadeřník, vyučený,“ začíná Ludmila Vlachová své vyprávění v pokoji, ve kterém visí na zdi černobílá fotografie muže ve vojenské uniformě. Karel Kaiser byl totiž legionář. „Oni byli zajati v Žitomíru, potom byl nábor do legií, no tak šel jako Sokol,“ dodává s tím, že domů se vrátil až v roce 1920, dva roky po konci války. O legiích nikdy nemluvil. „Když jsem se ptala, až mně bylo pětatřicet, měli jste v těch legiích radost nějakou? Když jsme ustřelili bolševikovi na lokomotivě komín."

12 fotografií

Už v legiích se otec Ludmily Vlachové přátelil s lidmi, kteří ho, jak sama říká, přitáhli duchovně. Za první republiky se pak seznámil s knězem, básníkem a spisovatelem Jakubem Demlem. Není divu, že i Ludmilu vedl k víře a lásce k literatuře. „Já jsem uměla velmi brzy číst a psát," vzpomíná. Velice brzy také začala získávat hudební vzdělání. „Když jsem se narodila, tak nechal u Přenosila, houslaře v Jihlavě v Benešově ulici, dělat housle," říká s tím, že na housle hraje dodnes.

Karel Kaiser si doplnil vzdělání a až do důchodu pracoval v jihlavské tabákové továrně jako vedoucí provozu. Ze své víry a názorů nepolevil. „Tatínek se scházel s dominikány. To byli všichni, co byli odsouzeni v těch monstrprocesech. Potom se sházely asi čtyři rodiny u nás. Byla jsem jedenáctiletá. Tatínek řekl: Tam budeš sedět, ani se nehneš a budeš poslouchat,“ vzpomíná na chvíle, které v ní rezonují dodnes. „Stal se z něj úžasnej duchovní člověk, kterej ještě v devadesáti letech chodil do sauny!"