Klub plastikových modelářů ve Velkém Beranově se nechlubí jen mistry světa. Má mezi sebou i jednu ženu
Lucie Puskeilerová je staniční sestrou na rehabilitačním oddělení jihlavské nemocnice a ve svém volném čase se věnuje netradičnímu koníčku.
No, netradiční je z toho pohledu, že je většinou doménou mužů. Zkuste zapátrat v paměti, znáte nějakou plastikovou modelářku?
„Klub už sleduji pár let. Syn se rozhodl tvořit. Pak jsem si řekla, proč to nezkusit?" Lucie Puskeilerová začala v klubu plastikových modelářů ve Velkém Beranově nejdříve jako podporující maminka a také jako administrátorka. „Ti chlapi k tomu tak netíhnou, k té administrativě," říká s úsměvem. Dnes píše i klubovou kroniku a přispívá do obecního čtvrtletníku. „Hlavně, že se k tomu můžeme vrátit a říct: byli jsme dobří," dodává s tím, že nejdůležitější je vést k modelařině děti.
Mužští i chlapečtí členové klubu lepí letadla a vojenská vozidla. Na to si ale Lucie Puskeilerová netroufla. „Tady kluci jsou na to hodně přísní. Martin je mistr světa, má přísné oko," říká. Vybrala si proto figurky a diorámata. „Sci-fi figurky. Vy si je namalujete jak to vnímáte, jak to vidíte. Pak je možné udělat busty," vysvětluje a ukazuje bustu Johanky z Arku, kterou dostala jako šedý plastový výlisek. Podle dostupných materiálů a fantazie ji musí vybarvit do nejmenších podrobností. Používá k tomu akrylové barvy a ty nejmenší štětečky.
Lucie Puskeilerová má za sebou první velký úspěch. Na soutěži v Čáslavi vyhrála se svým diorámatem. „Byli tam šermíři 1:72 , což je malinkatá figurka o velikosti 3,5 centimetru."
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
