Lesní tůň do krajiny u Skleného zapadá dokonale. Když přijde sucho, tady se voda stále drží

Už naši předkové věděli, jak pomáhat vodě, aby z krajiny neodtékala rychle pryč, ale držela se v ní. Dnes se k jejich postupům vracíme a umíme je ocenit.

Soutěž Adapterra Awards odměňuje každý rok nejlepší řešení, které vodě a klimatu pomůže.

S lesní tůní a mokřadů kolem ní soutěží soukromý zemědělec Jiří Kunc ze Skleného na Žďársku. I když člověk jako on, který o zadržování vody v krajině neustále přemýšlí, počasí mu přesto dokáže udělat čáru přes rozpočet. „Největší sucho bylo v roce 2018, propad na sklizni objemných krmiv pro dobytek, který máme, byl extrémní a také nám už v srpnu vyschly studny pro dobytek. Museli jsme mu vozit vodu právě tady z těch tůní. Voda do studní začala nastupovat až na Vánoce, přesně na Štědrý den, to byl pro nás takový symbolický dárek,“ vzpomíná Jiří Kunc.

Tůň místo původního rybníka

Tůň, kterou Jiří Kunc ve Skleném vybudoval, je veliká, má rozlohu asi 2300 metrů. Na ni navazují skryté mokřady, nalevo od tůně tři, napravo čtyři. „Tady tomu místu se historicky říká Brožovy louky a kdysi v 19. století tady byl rybník, před námi je vidět jeho původní hráz. Ten jsme chtěli obnovit, ale dostali jsme zamítavé stanovisko, takže jsme hledali s projektantem jinou variantu. Tak vznikla tůň a musím říct, že to sem docela zapadá,“ usmívá se spokojeně Jiří Kunc.

I lesní tůň potřebuje svůj projekt a konkrétně tato potřebovala před svým vznikem na čtyři roky práce administrativní kolečko i samotné budování, které přišlo na řadu během zimy 2014 a 2015.

„Člověk by neměl pořád všechno přepočítávat na peníze,“ zamýšlí se Jiří Kunc. „U takových věcí nějakou návratnost nespočítáte. Pro mě je hlavní a důležitý ten dobrý pocit, který tady mám,“ uzavírá soukromý zemědělec, který myslí na budoucnost nejen pro svoje děti. 

Tůněmi ale neskončil, přes další nezbytnou byrokracii se letos na podzim pustí ve spolupráci s obcí Sklené do výstavby rybníka a dalších tůní.

Související