Oblečení po čtyřech generacích z Dašovského mlýna se dochovalo na půdě. Teď si je mohou prohlédnout návštěvníci

Předkové Marty Mastné, majitelky Dašovského mlýna, pocházeli ze Štěměch. Už její pra-prarodiče se vydali v 19. století na cesty za službou na různá místa po celé zemi, včetně Prahy. Jejich potomci se pak vrátili zpátky na Třebíčsko, aby zachránili rodinný majetek.

Dašovský mlýn potřeboval hospodáře, a tak sourozenci - pražská porodní asistentka, a úspěšný lékař, opustili svou slibnou kariéru v secesní Praze a vydali se hospodařit na venkov. I se svým městským šatníkem. Ten teď majitelka mlýna objevila, spravila a vystavila pro návštěvníky.

Čtěte také

„Expozici jsem nazvala Z prababiččiny skříně, ale žádný ten kousek oděvu ve skříni nebyl, byly na půdě roztroušené v krabicích, pytlích a na hromadách,“ směje se. „Každý ten oděv byl originál, protože se dělaly ručně a na míru. Secesních živůtků se dochovalo osm, sukní je o něco méně, protože sukně poskytovaly materiál a naše maminky a babičky z toho přešívaly,“ ukazuje Marta Mastná vyspravené kousky. U některých poznala, kdo je nosil podle dochovaných a také vystavených fotografií.

Prababiččiny svatební šaty

Objevení šatníku z doby secese přineslo Martě Mastné mnohá překvapení: „Například, že ty krásné secesní róby nebyly šaty vcelku, ale byly dělené, protože na tu úzkou šněrovačku, která se tehdy nosila, by se ty úzké šaty těžko navlékaly. Živůtek je zvlášť a má na sobě háčky, kterými se to k sukni připínalo. Ten starý oděv poznáme právě podle toho, že jsou na něm pouze patentky, druky, nebo truka jsme tomu říkali, kovové háčky, maximálně knoflíčky.“

Marta Mastná se sbírkou šatů po jejích předcích

Návštěvníka zase může překvapit, že svatební živůtek není bílý. „V té době nebylo určeno, že nevěsta má mít bílé šaty, většinou si vzala to nejlepší, co měla, nebo si nechala ušít šaty s výhledem, aby je mohla později běžně nosit. Vidíte, že i prababiččin svatební klobouk je černý, zdobený pštrosím perem a perletí,“ ukazuje Marta Mastná. Černá barva byla jednak praktická a jednak oblíbená na teplé oděvy pro zimní období.

Použité materiály jsou podle majitelky mlýna dodnes hodny obdivu: „Tento nejstarší kabátek je z doby před secesní, protože má vzadu sklady pro turnýru neboli honzíka, pro takové to zvýšení zadečku. Další zimní kabátek je úplně úžasný, zdobený lacetkami a stužkami. Používalo se přírodní vlákno, hedvábí, vlna, jejich směsi, bavlna, maximálně viskózové hedvábí. Přesně to, co nejvíc hmyzu a myším chutná, takže jsme byli rádi, že se nám to tady dochovalo,“ usmívá se zasvěcená průvodkyně na Dašovském mlýně.

Prohlídky mlýna včetně nově objeveného šatníku po čtyřech generacích rodiny, jsou možné po domluvě. Více informací najdete zde.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.