Kilometry výšivek a tisíce hodin práce, to jsou krojované panenky z novoveselské dílny E+M

První kousek vznikl před patnácti lety. „Já jsem ráda vyšívala, ale vyšívala jsem ubrusy a bylo mi to potom líto, protože ubrus, na kterém strávíte sto, nebo šedesát hodin, někdo poleje kávou a pak ho hodí do pračky. Ruční výšivku v pračce prát nemůžete, nebo můžete, ale jenom jednou. Taky jsem v té době začala sbírat sbírkové panenky, jenže cenově jsem si je na mateřské dovolené nemohla dovolit. Mamce jsem říkala: já bych ráda něco nového pořídila. Maminka je akční a řekla: tak zkusíme ušít kroj,“ vyprávěla mladší z žen Eva Jurmanová.

Po prvním přečtení vůbec nerozuměly, ale kroj nakonec vyrobily

Pořídily první keramickou panenku, tu svlékly, rozčesaly vlasy, zapletly copy a začaly pracovat na kroji. „Zvolila jsem kroj třebíčský, protože jsem na něj našla dokumentaci od pana Františka Bělíka, což byl badatel na Třebíčsku. Pročetla jsem si to poprvé, zjistila jsem, že tomu vůbec nerozumím, pročetla jsem to podruhé, a začala jsem zkoušet. Tam nebyl střih na kroj, byl tam podrobný popis, několik doprovodných fotografií a byly tam kresby a malby výšivek, které na ten kroj patří,“ přibližuje začátky Marie Žilová.

Na začátku je rozhodnutí, do kterého kroje se pustí. „Začíná badatelská práce, kdy maminka nahlíží do encyklopedií o krojích, do odborné literatury a často vyráží do archivů a muzeí, kde sbírá informace o tom, jak kroj vypadal. Každý kroj se v průběhu času proměňoval. Ať už délkou sukní nebo se měnily i výšivky,“ upozorňuje Eva Jurmanová.

Každá panenka má svůj pracovní i rodný list

Marie Žilová pracovala jako knihovnice a také v okresním archivu ve Žďáře nad Sázavou, tam se naučila zakládat a zpracovávat dokumenty. „Vše mám pečlivě zarchivováno, popisy k výšivkám, ke krojům. Nejenom k těmto věcem, také dělám kompletní dokumentaci každé panenky. Každá má svůj pracovní list, jak dlouho jsme na ní pracovaly, ale také má svůj rodný list, tam je napsáno, podle jakého kroje, podle jakého dokumentů jsme kroj vyrobily, jak je panenka velká a z jaké oblasti panenka pochází.“

Většina krojů z dílny E+M, jak si samy říkají, pochází z let 1850 až 1900. „V tomto období se sice hůře shání dokumentace, ale ty kroje jsou opravdu lidové a není v nich umělý zásah, a proto je máme nejradši,“ vysvětluje Marie Žilová.

Výšivky zkouší nanečisto, každý kroj má tu svou specifickou

Při přípravě krojů pomáhají moderní technologie. „Výšivky zmenšujeme na kopírce. Všechny výšivky musím vyzkoušet nanečisto, tak jako maminka zkouší střihy, musím i já. Každý kroj má specifickou výšivku, jsou různé šperky té výšivky. Dělám to proto, abych věděla, jak tlustou nit mohu použít. Já vyšívám mulinkami, které jsou stočené ze šesti nitek, vyšívám většinou jednou nitkou,“ přibližuje Eva Jurmanová.

Možná se E+M brzy rozrostou ještě o jedno M

Kompletování kroje je pro dámy také dřina. „První jsou kalhoty, které dříve měly místo prostředního švu díru, my panenky oblékáme do kalhot. Pak košilka, to je nejpracnější kus, má různé nabírané rukávce, na ramenech, nad loktem, na zápěstí, je různě zdobená. Potom kordulka, nebo lajblík, pak spodničky. První cudnou, úzká, druhá širší a třetí nejširší. Pokud se jedná o panenku vysokou 40 centimetrů, spodnička má obvod v pase 150 centimetrů,“ vypráví Marie Žilová.

E+M možná rozšíří ještě o jedno M. První kroje už vyrobila devítiletá dcera Evy Markétka. Svoji výstavní premiéru si odbyde na srpnové výstavě v Humpolci. „To bychom potom byly MEM krojované panenky z Nového Veselí,“ smějí se obě dámy - maminka Marie a dcera Eva.