Každá vesnice na Podhorácku si může znovu připomenout svou písničku
Vesnicí prochází skupina mladých dívek. V čele jede král – také dívka. Uprostřed průvodu pod baldachýnem je ukrytá královna. Dívky za zpěvu písní obcházejí jednotlivá stavení, hospodářům věnují požehnanou ratolest a v určité části obce, za společného zpěvu, provádí obřadné tance.
To je prastarý lidový zvyk, kterým lidé na Podhorácku vítali jaro a počátek léta. Písně, které dívky při této příležitosti zpívaly, najdete v knize Lidové písně z Podhorácka II.
Královničky jsou jedním z mála dochovaných lidových obyčejů z Podhorácka. Tento zvyk, který má kořeny hluboko v pohanské době, je doprovázen také řadou písní. A nejenom tento zvyk. Lidové písně byly nedílnou součástí života lidí na západní Moravě, ale řada z nich zůstala zapomenuta. Možná proto se dlouhá léta tradovalo, že lidové písně vznikaly pouze v bohatších krajích, zejména na jižní Moravě nebo na Hané.
Druhý díl Lidových písní z Podhorácka obsahuje písně především z oblasti Třebíčska, Hrotovicka, Moravskobudějovicka a Jemnicka. V knize je každá píseň přiřazena ke konkrétní vesnici. V Trnavě se například dochovala píseň „Poslyšte mě ztrápeného“, ve které si muž stěžuje, že má zlou ženu a zpívá:
Ona na to nic nedbala
tři facky mě vyťala
jako dyž drak letí
počala po čertu bíti
počala po čertu bíti
přes hlavu přes hubu
já utek na půdu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
