Josef Polanský se učil malovat od opravdových mistrů
Josef Polanský je jedním z malířů, kterým učarovala Vysočina. Na svých obrazech zachycuje původní chalupy, různá zákoutí a panoramatické pohledy a také atmosféru jednotlivých ročních období ve Žďárských vrších. Josef Polanský se narodil v roce 1943 v Křižánkách. Rodina si na živobytí přivydělávala tím, že část chalupy pronajímala jako letní byt pro lidi z měst.
Křižánky byly v té době oblíbeným místem pro krajináře a tak se u Polanských občas objevil nějaký malíř. Josefu Polanskému nejvíce utkvělo v paměti setkání s malířem Milošem Krátkým z Olomouce, který si nakonec nedaleko jejich chalupy koupil vlastní. Krajináři jako Rudolf Hanych, František Cína Jelínek nebo Antonín Slavíček tehdy často chodili malovat pohledy z Českého kopce a malý Josef je přitom pozoroval a pak i sám zkoušel malovat.
Ve škole mu to šlo tak dobře, že někteří z malířů přesvědčovali jeho rodiče, aby ho dali na nějakou uměleckou školu. Ti však byli proti tomu a jednoznačně trvali na tom, že jejich syn se musí nejprve vyučit nějakému řemeslu. A tak šel Josef Polanský do učení na klempíře a řemeslo dělal prakticky po celý svůj život. V každé volné chvíli však bral do rukou paletu a štětce a jezdil malovat krajinu a lidovou architekturu ve Žďárských vrších.
V jeho sbírce najdete ale i obrazy z dalších koutů celé České republiky. Žďárské vrchy mu však učarovaly a dodnes uchovává v paměti slova svého první učitele malíře Miloše Krátkého: Tady nejsou malé kopce, ani velké, je to tak akorát na malování.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
