Josef Polanský se učil malovat od opravdových mistrů

Křižánky byly v té době oblíbeným místem pro krajináře a tak se u Polanských občas objevil nějaký malíř. Josefu Polanskému nejvíce utkvělo v paměti setkání s malířem Milošem Krátkým z Olomouce, který si nakonec nedaleko jejich chalupy koupil vlastní. Krajináři jako Rudolf Hanych, František Cína Jelínek nebo Antonín Slavíček tehdy často chodili malovat pohledy z Českého kopce a malý Josef je přitom pozoroval a pak i sám zkoušel malovat.

Ve škole mu to šlo tak dobře, že někteří z malířů přesvědčovali jeho rodiče, aby ho dali na nějakou uměleckou školu. Ti však byli proti tomu a jednoznačně trvali na tom, že jejich syn se musí nejprve vyučit nějakému řemeslu. A tak šel Josef Polanský do učení na klempíře a řemeslo dělal prakticky po celý svůj život. V každé volné chvíli však bral do rukou paletu a štětce a jezdil malovat krajinu a lidovou architekturu ve Žďárských vrších.

V jeho sbírce najdete ale i obrazy z dalších koutů celé České republiky. Žďárské vrchy mu však učarovaly a dodnes uchovává v paměti slova svého první učitele malíře Miloše Krátkého: Tady nejsou malé kopce, ani velké, je to tak akorát na malování.