Jihlavský komunista a odborář Evžen Plocek se před 55 lety polil hořlavinou a zapálil. Byl rozčarovaný z politického vývoje

4. duben 2024 10:05

Před 55 lety, 4. dubna 1969, na Velký pátek, se na tehdejším náměstí Míru v Jihlavě upálil devětatřicetiletý Evžen Plocek. Na pult střelnice, která tam v té době stála, položil vzkaz, polil se hořlavinou a zapálil. Stal se tak po Janu Palachovi a Janu Zajícovi další lidskou pochodní. V roce 2009 jsme natočili vzpomínky tří přímých účastníků.

To, co se tehdy na náměstí v Jihlavě stalo, si někteří lidé pamatují dodnes. Na náměstí byla tehdy pouť. "Najednou sloup kouře, vyběhl hořící muž. Ještě s jedním kamarádem jsme ho strhli na zem a bundama jsme ho hasili. Ten okamžik budu mít celý život před očima," říká muž, který přišel v roce 2009 zavzpomínat k pomníčku u morového sloupu na dnešním Masarykově náměstí. Jméno sdělit nechtěl a zapadlo i tehdy.

Jedna z živých pochodní, která následovala příkladu Jana Palacha, Evžen Plocek z Jihlavy

"My jsme se znali od klukovských let. On byl takový naivní komunista, byl přesvědčený, že je to správný. Když nastala normalizace, tak prohlédl. Byl rozčarovaný," vzpomínal Ladislav Urban, který stejně jako Evžen Plocek pracoval v podniku Motorpal. "Volal mi jeden spolupracovník. Říkal ‚Hele Evžen se upálil‘. Za chvíli mi volal podnikový ředitel," pokračuje ve vzpomínkách s tím, že byl dokonce kamaráda navštívit v nemocnici. "Viděli jsme jen mumii obalenou do fáčů," dodává. Evžen Plocek zemřel po několika dnech. Pohřební průvod vycházel z bran Motorpalu a zúčastnily se ho dobré tři tisíce lidí. "Mluvil jsem tam, pustil jsem si pusu na špacír. Oni mi to potom spočítali. Tři roky se mě báli lidi pozdravit," říká Ladislav Urban.

Zprostředkovanou vzpomínku přidal i jihlavský badatel Ladislav Vilímek. Jeho tchán pracoval v obchodě na náměstí, a Evžen Plocek byl jeho kamarád. "Přišel domů celý rozrušený a povídá: představ si to, já jsem asi poslední, kdo viděl Evžena Plocka," vzpomíná Ladislav Vilímek. Evžen Plocek tehdy za jeho tchánem přišel do obchodu a chtěl si s ním popovídat. "Seděli jsme, ve skladu jsme si povídali. Byl divnej. Najednou vstal a se mnou se loučil. Poprvé jsem viděl chlapa, který brečí," říkal tehdy tchán Ladislava Vilímka. Půl hodiny nato někdo vběhl do obchodu a křičel, že se někdo na náměstí upálil.

Spustit audio