Jihlavské muzeum používá jako jediné v republice unikátní přístroj na konzervaci středověkého dřeva. Byl to ze začátku risk, říká o počátcích konzervátorka

30. září 2015

Člověk by řekl, že údělem dřeva je po čase ztrouchnivět a rozpadnout se. V jihlavském muzeu Vysočiny umí několik set let staré dřevěné předměty konzervovat a zachovat. Princip je jednoduchý – mokré dřevo naloží do roztoku, který připomíná vosk. Materiál se zahřívá a proplachuje a po několika měsících jsou například stará středověká koryta upravená tak, že vydrží další desítky let.

„Ne, že bychom tuhle metodu vymysleli, ale uvedli jsme jí v život,“ vysvětluje konzervátorka Pavla Lajtkepová. Ve větším měřítku už jiní odborníci konzervovali pravěké lodě. Jenže je naložili do cukru. Jinde zase použili stejnou chemickou látku jako Jihlavští – polyetylenglykol – ale neměli na to velkou nádrž, jen plachtu.

Dobrodružné začátky u impregnační vany

„Ze začátku to byl z naší strany docela risk, který jsme si ale nepřiznávali, protože s tou metodou pracovaly jiné organizace, třeba v jiném měřítku. Vždycky to byly improvizační podmínky, ale že by se zhotovila pevná impregnační nádrž, která by se vytápěla, měla vzduchotechniku, mohla se použít opakovaně – v tom je to novátorské,“ vysvětluje Pavla Lajtkepová, která stála u konzervátorské metody v Jihlavě.

Polyetylenglykol – látka, která umí dřevo zachovat – vypadá jako voskové vločky. V jiné podobě se s ní můžeme potkat v kosmetických přípravcích.

Konzervátorka není jen v laboratoři, musí i do terénu – třeba do rybničního bahna vyzvednout dřevěné nálezy – to je ta dobrodružnější část její práce. Ta klidnější se odehrává u stolu, kde v bílém plášti pracuje s lepidlem, sádrou a keramickými úlomky.

autor: Petra Emmerová
Spustit audio