Jen stanout na wimbledonských kurtech je snem každého sportovce

Má modré oči, blond vlasy, sportovní postavu a smysl pro humor. Tak bychom mohli připodobnit Leoše Friedla dámám. Pro muže pak možná spíše informace - ročník 77, raketu drží v pravé ruce a jeho výdělek 1 300 000 USD.

Na jmění jsem se tenisty Friedla skutečně neptala. Ani techniku neocenila, když tenis neumím. Fascinace přišla ve chvíli, když jsem dorazila na kurty, kde právě bylo letní soustředění mladých tenistů. A právě wimbledonský vítěz, ve smíšené čtyřhře z roku 2001, tam děti trénoval.

„Věděl si, kdo tě bude trénovat?“, ptám se malého Martina s raketou v ruce, který se jde právě napít vody. „Věděl, a jsem rád. Hraje se úplně jinak s vítězem Wimbledonu. Více se snažím,“ říká mi potichu, tak, aby ho trenér neslyšel. Ani já si to nepřeji. Mohl by si o sobě moc myslet. Ale takový dojem z něho nemám. Je sebejistý, ale namyšlený rozhodně není. I focení se chce vyhnout, že prý není na něm co fotit. Mnohé ženy by jistě nesouhlasily. Leoš Friedl považuje vítězství na Wimbledonu za vrchol a nejhezčí z okamžiků svého života.

„Už jen hrát na zeleném trávníku v areálu s tak obrovskou historií je nezapomenutelné. Krom toho, že potom nemá tak špinavé ponožky, jako běžně z antuky. Je to stejně skvělé, jako hrát fotbal. Práce nohou je úplně jiná. A hlavně ta atmosféra Wimbledonu,“ vzpomíná a v tónu hlasu nezapře, že jeho vzpomínky jsou skutečně pořád živé.

Sedmatřicetiletý Leoš Friedl si v létě zahrál německou bundesligu, teď zase trénuje mladé tenisty v Jihlavě. Rozhodně se do žádného sportovního důchodu nechystá. Kdysi měl klučičí sen hrát největší zápasy s nejlepšími tenisty a podařilo se mu to. Teď se snaží dovést ke splněnému snu svoje svěřence.