Jen hodiny po výbuchu jaderné elektrárny Černobyl stál v kyjevském nádraží československý vlak družby

„Nastoupila jsem nově do jihlavského muzea. To mělo družbu s ukrajinskými městy Semiluki a Voroněž a já jsem souhlasila se služební cestou tam. Byl to velký vlak družby. Jelo nás asi dvě nebo tři sta účastníků ze všech okresů Československa,“ vzpomínala jihlavská etnografka Dana Nováková.

Nádraží v Kyjevě bylo plné vozíků s lidmi. Některé byly přikryté plachtou

„Projížděli jsme krásnou ukrajinskou přírodou, ale udivilo nás v neděli 27. dubna, že vlak stojí dlouhou dobu v Kyjevě na nádraží. Nesměli jsme vystoupit a stáli jsme tam v noci víc než čtyři hodiny. Na nádraží jsme pozorovali nebývalý ruch, na to že byla noc. Viděli jsme vozíky. Některé úplně zakryté, na jiných leželi lidé přikrytí jen do půl těla,“ vylíčila Dana Nováková.

Žádného vysvětlení dlouhé zastávky na kyjevském nádraží se účastníci vlaku družby nedočkali a dál pokračovali podle plánu na prvomájové oslavy do Moskvy. Ani tam se s nimi o havárii elektrárny nikdo nebavil. Náznaky zaznamenali až v cílovém městě Semiluki. „Naši hostitelé nám naznačili něco v duchu, že bouchla elektrárna, ale informace jsme měli jen kusé a celý rozsah katastrofy jsme si neuvědomovali,“ řekla Nováková.

Vše nám začalo docházet až po návratu domů

„Závažnost celé situace jsme si uvědomili až na nádraží v Olomouci. Tam nás obestoupili lidé s výtisky Rudého práva. Viděli jsme titulky a články a teprve jsme se dozvídali celou šíři tragické události,“ vzpomněla Dana Nováková, pro kterou měl zážitek nesmírný dopad na celý její život.

„Ve své zodpovědnosti jsem raději zvolila vzít si děti do pěstounské péče z obavy o zdraví mých vlastních dětí,“ svěřila se Dana Nováková, etnografka jihlavského muzea.