Jediné muzeum Waldemara Matušky na světě je na Vysočině

Na zámku v Polici u Jemnice na Třebíčsku našlo své už druhé útočiště Muzeum Waldemara Matušky.

Slavného zpěváka připomínají nejen gramofonové desky a plakáty, ale i předměty z jeho osobního života. „Expozici jsme získali od Miroslava Frosta,“ říká starosta Police Karel Janoušek.

Zpěvákův přítel

Miroslav Frost byl od dětství přítel Waldemara Matušky a nashromáždil desítky předmětů ze zpěvákova hudebního i osobního života. První útočiště našla jeho sbírka v Josefově. Tam ale dostal po pěti letech výpověď a prostory nabídnul polický zámek. „A je to jediná expozice Wademara Matušky na světě,“ dodává pyšně starosta.

Sbírka doslova zaplnila jednu velkou místnost zámku. Na zdech visí desítky plakátů, obalů od gramofonových desek a kompaktních disku a fotografií. Ve vitrínách jsou uložené dárky od fanoušků, mezi nimi například svetr s vypleteným Matuškovým portrétem.

Nechybí hudební nástroje. V rohu stojí Matuškův klavír, pod sklem je vystavená loutna, na kterou hrál ve slavném filmu Noc na Karlštejně, ale také klarinet a samopal, které si zahrály v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů.

Na návštěvu k prezidentu Klausovi si oblékl pruhovaný oblek

Matuškův osobní život připomíná kout s pohovkou, stolkem a hudební skříní. „Je to soukromý nábytek, který měl Walda ve své garsonce na Václavském náměstí,“ vysvětluje Karel Janoušek.

Na jedné z vystavených fotografií je zpěvák na oficiální návštěvě u prezidenta Václava Klause a jeho pruhovaný oblek, který měl tehdy na sobě, visí vedle. Mezi vzácnými kousky je i dopis od amerického prezidenta Ronalda Reagana. „Za jeho koncert na Floridě,“ dodává starosta.

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.