Je lehčí hrát venku, říká před domácím mistrovstvím František Musil
Na hokejovém šampionátu v Praze v roce 1985 patřil k nejmladším členům našeho výběru. Obránce František Musil byl u toho, když Československo přesně před třiceti lety vybojovalo na domácím mistrovství světa zlaté medaile. Ve stejném roce František Musil vyhrál s Jihlavou titul mistra republiky.
„Tak jsme byli chlapci. Já si to moc nepamatuju, já jsem se těšil na všechny ty oslavy, co potom následovaly, ale jedna věc, co se mi vybavuje, že jsem cítil velké zadostiučinění vůči mým rodičům, kteří se nám věnovali, jak mně, tak mému bráchovi. A všechen ten čas strávenej na zimákách,“ vzpomíná František Musil třicet let po zisku titulu na podporu rodičů, bez kterých by se na domácí šampionát v Praze asi těžko dostal.
Vynikající obránce byl tehdy v národním týmu benjamínkem. Dodnes obdivuje, že mu tehdejší trenéři dali vůbec příležitost vyjet na led.
„Já jsem byl rád, že jsem se vůbec do týmu dostal, že jsem dostal důvěru od trenéra Bukače a Neveselého. Doktor Luděk Bukač a trenér Neveselý měli obrovský podíl na tom, kam jsem se dostal, protože mně dali šanci, a to každej mladej hráč potřebuje. A oni ani v tý bývalý době neměli strach dát mladýmu klukovi šanci hrát na takovým velkým turnaji. To byla ukázka toho, že se nebáli a věřili tomu, co člověk může přinést.“
František Musil mimo jiné dvakrát působil jako asistent trenéra u české reprezentace. Jako hráč si vyzkoušel to, co teď čeká jeho následovníky, jak náročné je bojovat na mistrovství světa v domácím prostředí.
„Tak je to lehčí hrát venku. Dřív to bylo, že diváci hnali hráče, teď je ženou taky, ale ta mašina je daleko větší, plno lidí, dobrovolníků, funkcionářů je zainteresováno sem to mistrovství dostat. Stojí to řadu finančních prostředků a to, ať chceme, nebo nechceme, ty hráče svým způsobem svazuje. Člověk si přeje, a přál by našemu týmu, aby se mu dařilo. Aby to dopadlo jak po sportovní i ekonomické stránce co nejlépe.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
