Drobné vánoční cukroví pečou hospodyňky až od počátku dvacátého století

Ty znají až hospodyňky ve dvacátém století.

„Takové to drobné cukroví, tak, jak je známe dnes, a jak je připravujeme už dlouhá desetiletí, byla výsadou měšťanských domácností,“ říká etnografka jihlavského Muzea Vysočina Dana Nováková, a dodává, že i ženy z města rohlíčky, košíčky nebo medvědí pracny poznaly až ve dvacátém století. Záleželo také na movitosti rodiny. Jemné cukroví bylo přece jen z dražších surovin.

Čeledíni a děvečky dostávali vánočku se zapečeným penízem

Venkovské hospodyně pekly z kynutého těsta. Samy se do toho ale pouštěly až od poloviny devatenáctého století. Do té doby byly vánočky výsadou cechu pekařského. Později si k pekařům ženy chodily pro kvásek. Pečivo z kynutého těsta dostávali čeledíni a děvečky, kteří odcházeli kolem Vánoc ze služby. Byly to buchty, nebo vánočky, ve kterých mohl být zapečený peníz. Menší koláče nebo preclíky pak dostávali štědrovečerní, svatoštěpánští nebo tříkráloví koledníci.

O původ vánočního stromku se přou Němci s Lotyši

Na vesnici se drobné vánoční cukroví dostalo až se zavedením tradice vánočního stromku. Věšelo se na něj sněhové pečivo, marcipánové kousky nebo perník. „Vánoční stromeček v našem prostředí je až otázka devatenáctého století.  Ten zvyk vznikl v Německu, i když Němci se léta letoucí dohadují, a mají spor s Lotyšskem,“ dodává etnografka Dana Nováková.

Postní rybí maso mohl nahradit kapr pečený z těsta

Na štědrovečerní tabuli mělo být podle tradice dvanáct chodů, jako symbolika dvanácti apoštolů. Mezi nimi bývala i tenká oplatka, připomínka hostie, a samozřejmě postní rybí maso – kapr. „Ne každý si mohl kapra dovolit. Velice často se pořizoval kapr do formy. Buď z kynutého, nebo piškotového těsta,“ doplňuje Dana Nováková.