Drobné vánoční cukroví pečou hospodyňky až od počátku dvacátého století

K vánočním svátkům, ale i předchozímu adventu a svátku svatého Mikuláše od nepaměti patřilo slavnostní pečivo. Linecká kolečka nebo vanilkové rohlíčky to ale dlouho nebyly.

Ty znají až hospodyňky ve dvacátém století.

„Takové to drobné cukroví, tak, jak je známe dnes, a jak je připravujeme už dlouhá desetiletí, byla výsadou měšťanských domácností,“ říká etnografka jihlavského Muzea Vysočina Dana Nováková, a dodává, že i ženy z města rohlíčky, košíčky nebo medvědí pracny poznaly až ve dvacátém století. Záleželo také na movitosti rodiny. Jemné cukroví bylo přece jen z dražších surovin.

Čeledíni a děvečky dostávali vánočku se zapečeným penízem

Venkovské hospodyně pekly z kynutého těsta. Samy se do toho ale pouštěly až od poloviny devatenáctého století. Do té doby byly vánočky výsadou cechu pekařského. Později si k pekařům ženy chodily pro kvásek. Pečivo z kynutého těsta dostávali čeledíni a děvečky, kteří odcházeli kolem Vánoc ze služby. Byly to buchty, nebo vánočky, ve kterých mohl být zapečený peníz. Menší koláče nebo preclíky pak dostávali štědrovečerní, svatoštěpánští nebo tříkráloví koledníci.

O původ vánočního stromku se přou Němci s Lotyši

Na vesnici se drobné vánoční cukroví dostalo až se zavedením tradice vánočního stromku. Věšelo se na něj sněhové pečivo, marcipánové kousky nebo perník. „Vánoční stromeček v našem prostředí je až otázka devatenáctého století.  Ten zvyk vznikl v Německu, i když Němci se léta letoucí dohadují, a mají spor s Lotyšskem,“ dodává etnografka Dana Nováková.

Postní rybí maso mohl nahradit kapr pečený z těsta

Na štědrovečerní tabuli mělo být podle tradice dvanáct chodů, jako symbolika dvanácti apoštolů. Mezi nimi bývala i tenká oplatka, připomínka hostie, a samozřejmě postní rybí maso – kapr. „Ne každý si mohl kapra dovolit. Velice často se pořizoval kapr do formy. Buď z kynutého, nebo piškotového těsta,“ doplňuje Dana Nováková.