Daniela Vacková: Ideální lektor pro výuku znakového jazyka je neslyšící
Daniela Vacková ovládá znakovou jazyk. Dokonce se zabývá uměleckým tlumočením, kdy zprostředkovává například texty písní.
Hela Dvořáková ji pozvala do Dobrého dopoledne.
Původně chtěla být herečkou a dvakrát se neúspěšně hlásila na konzervatoř. „Díky znakovému jazyku jsem se mohla vrátit ke kultuře, k divadlu.“
Začalo to na brigádě
Celé to začalo při letní brigádě, kde Daniela Vacková spolupracovala s neslyšící paní. „Neučila mě pár znaků. Každý rok jsme se tam pak vracela, ona mě seznámila s dalšími neslyšícími a nakonec jsem se přihlásila na vysokou školu, obor čeština v komunikaci neslyšících.“
Učitel
Člověk se podle Daniely Vackové neučí znakový jazyk, ideální je ale mít lektora, učitele. „Nejlepší, co jsem zažila na vysoké škole, byla neslyšící lektorka. Byli jsme odkázáni jen na znakový jazyk, když se chtěl člověk na cokoli zeptat.“
Umělecký znakový jazyk
Daniela se ve snaze zprostředkovat neslyšícím lidem ještě více kultury, věnuje uměleckému znakovému jazyku, překládá například písně. „Musím se ten text naučit. A každá píseň má nějakou náladu, žánr, i to se musí vyjádřit.“
Celý rozhovor si poslechněte v přiloženém audiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.