Člověk potřebuje chleba a vodu, nic víc. Každý den ho jíme, a ještě se nám nepřejedl

Do pelhřimovských pekáren nastoupil Ladislav Teisler na začátku sedmdesátých let minulého století jako správce autoparku. Ač byl vystudovaný spíš v technickém směru, poznal časem technologii výroby chleba od prvního do posledního kroku. „Dřív jsme tady dělali kulatý chleby, kilo a půl, než se přešlo na kilo dvacet,“ vzpomíná. Zároveň ale dodává, že naši předkové pekli chléb i tříkilogramový. „Protože on má dost velkou vlhkost, byl vláčný a vydržel,“ vysvětluje.

 Dnešní chléb má tenčí kůrku. Zákazníci to tak žádají

 O chlebu mluví Ladislav Teisler nadšeně a zasvěceně. Ten základní konzumní bochník, se prý za dlouhá léta příliš nezměnil. „Poměr šedesát pšenice, čtyřicet žita je stále, akorát nebyl štrejchovaný, že nebyl omývaný, a víc kmínu se dávalo do Šumavy,“ říká. Dnešní pekaři musejí respektovat přání zákazníka, a to je prý také důvod, proč je na chlebu tenčí kůrka, než na jakou byly zvyklé naše babičky. „My jsme tenkrát kousali kůrky, a měli jsme to rádi,“ vzpomíná Ladislav Teisler.

 Bez kvasu to není chléb, jak má být

 Nositelem chutě dobrého chleba je živý kvas. Některé malé pekárny dnes používají hotové chlebové směsi, a zadělávají bez kvasu. „Tam vzniká padesát dva druhů chuťových látek, všecky fermentace, od mléčného, máselného, etanolového, octového, a produkty těch jednotlivých fermentací dávají tomu chlebu neopakovatelnou chuť,“ vysvětluje Ladislav Teisler. Některá pekařství dnes používají hotové směsi, protože práce s kvasem je velmi náročná. Takový chléb pak chutná úplně jinak.

 Po kremrolovém intermezzu se Ladislav Teisler vrátil do velké pekárny

 Po sametové revoluci začal Ladislav Teisler podnikat. Ve své garáži začal vyrábět sladké pečivo. Pelhřimovští dodnes vzpomínají na jeho kremrole. Po čase se ale do pelhřimovské pekárny vrátil. Jako majitel.