Člověk je součástí přírody, ne její vládce, upozorňuje brána pokory na japonské zahradě

Ve Sněžném totiž tamní obyvatel Pavel Šimon vytvořil japonskou zahradu. Oáza klidu je otevřená každý den a přijít může kdokoliv. 

„Začínáme v tomto místě, tohle je vlastně nejstarší část - jmenuje se v japonštině Karesansui. Když to přeložíme volně, je to suchá zahrada. Suchá, protože místo vody jsou zde takové štěrky, které se vlastně hrabou,“ provází svým životním dílem Pavel Šimon.

30 let práce

Budování zahrady u svého domu ve Sněžném se věnuje už 30 let. „Doufám, že ještě nějaký pátek budu, to mám naplánovaný do 100 let, uvidíme, jak se bude dařit. Zatím jsme tak někde na 85% toho, co bych chtěl.“

I přesto, že je zahrada japonská, materiál se snaží využívat regionální. „Kameny, které jsme tady použili, jsou místní, jmenují se Svratecká dvojoká rula hrubozrnná podle řeky Svratky, která tady pramení ve Žďárských vrších. Ty největší mají hmotnost 10 tun, s jeřábem jsme často cvičili.“

Dlouhá kamenná zeď, brána pokory

V zahradě vytváří například dlouhou kamennou zeď, která představuje těla dvou draků. „Tady je samec, vzadu samice, jsou to hodní draci, hlídají nám zahradu a vám splní každé přání, když je pěkně pohladíte.“

Jedním z výrazných prvků zahrady je také brána pokory. „Tam, když člověk chce jít dál, musí na čtyři, sehnout hlavu a při prolézání bychom si měli uvědomit, že jsme součást přírody a ne její vládci, proto brána pokory.“

Pocta Radku Jarošovi

V zahradě Pavel Šimon vybudoval i zajímavost pro horolezce Radka Jaroše, který bydlí nedaleko. „Je to vlastně takové upozornění na fakt, že dokázal na všech 14 osmitisícovek vylézt bez kyslíkových přístrojů.“

Zahrada je také často navštěvovaná turisty. Někteří se sem i vrací. „Takovým mým snem je tady nahoře mít zimní zahrady a čajovny.“