Ten plot tady nechci, pořád věřím, že lidi jsou slušní, říká majitel ukradené bonsaje Pavel Šimon
Japonská zahrada ve Sněžném je častým cílem výletů i rodinných procházek a otevřená je celoročně. Své kouzlo má v každém ročním období a neustále se rozvíjí a mění.
Její majitel Pavel Šimon se nedávno po velmi dlouhé době poprvé setkal s krádeží, když přišel o dvaatřicet let starou borovici v hodnotě asi padesát tisíc korun.
„Možná, když bych ji vzal na výstavu, tak by se ukázalo, že má hodnotu ještě vyšší,“ zamýšlí se a vysvětluje: „To byla jedna z nejstarších borovic, a protože byla u vchodu nejblíž silnici, byla to takzvaná vítací borovice. Když k nám někdo přišel, tu borovici spatřil a mohl se s ní pozdravit buď rukou, nebo pohledem, což je takový vnitřní rozměr pozdravu. No a já jsem ji měl rád proto, že každý den, když jsem šel do práce a když jsem šel z práce, tak jsem se s ní pozdravil. Pro mě je to citová záležitost, která mě … lidově řečeno sejří,“ nebere si majitel zahrady servítky, když si na krádež vzpomene.
Vyhovuje mi být na sebe přísný
Pavel Šimon, pracuje jako ředitel základní školy, ale rozlehlou japonskou zahradu ve Sněžném má jako svého největšího koníčka už řadu let. O bonsajích a jejich pěstování se poprvé dozvěděl ještě na vojně. „Protože jsem se tam nudil, tak jsem hodně četl, mimo jiné i literaturu o asijské kultuře, historii a podobně. Pak jsem se do toho zakoukal, protože Japonci jsou na rozdíl od nás Evropanů na sebe hodně přísní, to mně vyhovuje,“ usmívá se pracovitý muž.
Při poznávání východní filozofie zjistil, že člověk, který se věnuje bonsajím a japonským zahradám, získá koníčka na celý život, protože jde o běh na dlouhou trať. „Tak jsem se do toho pustil, a celou dobu zkouším dělat to, co vyvěrá z mojí duše,“ říká Pavel Šimon.
Jako vstupy do zahrady slouží několik bran
Dračí brána, samurajská brána nebo ptačí brána umožňují vstup do zahrady z různých stran. Přesto kolem není plot a zahrada je tedy každému kdykoli otevřená. Tato otevřenost souvisí s japonským šintoismem: „To je náboženství, které v podstatě nějakým způsobem preferuje, že se lidé nebudou prát, nebudou se okrádat, nebudou na sebe zlí a podobně. To znamená, že tady není ani žádná ochrana, a to možná byla jedna z příčin toho, co se stalo,“ zamýšlí se stavitel zahrady.
I když nešlo o první krádež bonsaje, přece jen před ní zažíval klidná dlouhá léta bez incidentu. „Asi před dvaceti roky jsem tady měl podivného návštěvníka, který mi taky vybral asi dvě bonsaje, ale ne tak vzácné, jako je tahle.“
Pavel Šimon ale na své zahradě nic měnit nebude: „Já to takhle chci a ten plot tady nechci. Prostě pořád víc věřím tomu, že lidi jsou slušní. Ale zase si říkám: boží mlýny melou, i když někdy velmi pomalu, ale melou, a já věřím, že tady tomu člověku se to vrátí v nějaké podobě, která se mu rozhodně nebude líbit. Já bych mu pomohl tu dobu čekání na boží mlýny zkrátit, ale on mě asi nenavštíví,“ směje se.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
