Kráčejí, podpírají, levitují nebo lyžují. Celkem 17 soch oživí po celý rok Nové Město na Moravě

Než se sochař proslavil v uměleckém světě, vynikal ještě v úplně jiném oboru. V mládí jako snowboardista patřil k tréninkovému týmu budoucí olympioničky Evy Samkové, nyní Adamczykové. „Ono je vlastně zajímavé, jak já jsem se od tvorby dostal k Evě Samkové. Vyrůstal jsem v umělecké rodině, dědeček byl význačný český grafik, maminka je módní návrhářka, nevlastní táta je malíř. A já jsem se od mala pohyboval v tom uměleckém prostředí, proto jsem se z něj možná chtěl na chvíli něj zdejchnout,“ zamýšlí se nad svou životní cestou.

Trénoval budoucí Olypijskvou vítězku

„Vždycky jsem rád lyžoval, a ve čtrnácti jsem se postavil na snowboard a pochopil jsem, že chci snowboardovat. Chvíli jsem to zkoušel sám, ale ač jsem asi měl talent, tak jsem neměl takovou tu dostatečnou píli, a tak jsem se rozhodl, že to budu tvořit skrze někoho jiného,“ vypráví Jakub, jak sportoval a později trénoval. „Když jsem Evu viděl jezdit, tak jsem si říkal, ještě společně s Markem Jelínkem, tím druhým trenérem, že ji upravíme tak, aby vyhrála Olympiádu,“ usmívá se bývalý sportovec a stále příležitostný komentátor snowboardových závodů. S Evou se dodnes přátelí.

Od sportu se Jakub Flejšar nakonec vrátil zpět k umění a jeho sochy si mohou prohlédnout obyvatelé i návštěvníci Nového města. „Budou tady celý rok, a je fajn je vidět ve více ročních obdobích, protože ty díla tím ožívají, jak se mění čas a světlo, které hraje velkou roli, speciálně v mých kresebných věcech.“ Velké sochy není snadné převážet a instalovat na výstavy. „Ty mé věci jsou ideální zakotvené do země, aby vypadaly, že jdou, ale Nové město na Moravě je trošku na skále, takže to ne všude vyšlo,“ směje se Jakub. Vždy se však našlo řešení, například i se sochou nazvanou Pokus o levitaci, kterou běžně přesouvá jeřábové auto s rukou. U Horácké galerie musely pomoci ještěrky a vynalézavost organizátorů.