Tvarohový nanuk Míša se vyrábí na Vysočině. Na trhu je už přes 60 let

1. červenec 2025

Když se řekne zmrzlina, nebo nanuk, první, co si lidé vybaví, jsou příjemné pocity a nostalgické vzpomínky – léto, teplo, prázdniny u babičky, u rybníka, nanuk na dřívku.

Výrobu tvarohového nanuku Míša, který vznikl před 62 lety, najdeme kousek za Třebíčí ve firmě Tipafrost. Její generální ředitel Kamil Hejzlar prozrazuje, jak a z čeho Míša vzniká: „Základními surovinami jsou tvaroh, mléko, cukr, voda, a smetana.“

Základní suroviny se smíchají a nechají se v nerezových tancích zrát. „V nich Míša čeká na to, až se dostane do výroby. V tancích ho udržujeme chladný po dobu zrání. A proč musí nejprve uzrát? Přirovnal bych to k těstu na palačinky – to je taky lepší, když ho necháte v lednici si odpočnout,“ vysvětluje dále Kamil Hejzlar. Ze zracího tanku jde směs do freezeru, kde se dochladí a našlehá.

Nanuk postupně prochází několika cykly chlazení a v jednom z nich se do každého vsune dřívko. „Nanuk má na okrajích až mínus 36 stupňů, ale tím, že v těch cyklech namrzá postupně, tak jeho jádro je stále dostatečně povolené na to, aby se do něj dalo dřívko vpíchnout,“ ukazuje generální ředitel jeden z detailů z výroby. Ty jsou lépe vidět na starší výrobní lince. Firma má po nedávné rekonstrukci linky dvě: „My tu možnost máme proto, abychom měli rezervu. Kdyby se něco stalo, abychom mohli Míšu stále vyrábět.“

V plus 20 stupních se nanuk vyndává z formiček a namáčí do tekuté čokoládové polevy. Ta okamžitě zatvrdne díky tomu, že nanuk samotný má minus 20 stupňů. Pak už se výroba chýlí ke konci: „V balírně se všechny nanuky balí. Míšu ručně uložíme do kartonu, kam se vejde 50 kusů, zalepíme, zkontrolujeme váhu a na detekci kovů, a následně uklízíme do mrazáku. Tam je až mínus dvacet osm stupňů,“ upozorňuje na nejstudenější závěr výroby nanuka Míši Kamil Hejzlar. Odtud už nanuky putují ke všem, kdo se v horkých letních dnech chtějí ochladit.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.