Bubeník bostonského symfonického orchestru má paličky z Vysokých Studnic

„V roce 1982 po mě jeden kamarád chtěl, abych mu vyrobil padesát párů paliček. Já jsem to tenkrát drtil na soustruhu, ještě v ruce to bylo. Nešlo mi to, spoustu práce a času jsem s tím strávil, ale nakonec jsem padesát párů paliček udělal. A kamarád si je nevzal,“ vypravuje s úsměvem o své první zakázce Bořivoj Rektořík.

Paličky potom roznášel po zábavách v okolí. A protože v obchodech nebyly, muzikanti mu byli vděční. A tak Bořivoj Rektořík u jejich výroby už zůstal. „Hlavní co je pro individuální zakázky potřeba, jsou zkušenosti. Já sám absolutní hudební sluch nemám a ani bubeník nejsem. Dokážu ale vyjít vstříc přesným požadavkům zákazníků,“ představil Rektořík.

Na paličky se hodí tvrdé dřevo

První paličky Rektořík vyráběl z bukového a akátového dřeva. Postupně přešel na habr. V devadesátých letech minulého století sortiment rozšířil o americký hikor, což je vlastně příbuzný ořechu. „Z hikoru teď děláme polovinu produkce. Zkoušeli jsme i speciální takzvané železné dřevo z Afriky, které je těžší než voda. Vysokou tvrdost ocení bubeníci hlavně při hraní na činely,“ vysvětlil výrobce bubenických paliček z Vysokých Studnic.

Dřevo opracuje několik nástrojů

„Když bych měl představit celý zrod paličky, tak kulatinu opracuje nejprve pásová pila. Na kotoučové pile se potom nařežou hranolky a ty jdou do soustruhu. Máme běžný stroj, ale speciálně jsme si ho upravili. A nakonec se palička zarovná na brusce, potiskne se, někdy voskuje, jindy lakuje, zabalí se a posílá zákazníkovi,“ popsal Bořivoj Rektořík. A dodal, že se mu líbí, když na koncertech bubeníci rozhazují paličky do obecenstva. „To je pro mě výhodné. Čím víc jich rozdají, tím víc jim jich zase vyrobím,“ smál se Bořivoj Rektořík.