Zdi hradu Pernštejn i kostel v nedalekém Doubravníku. Obě stavby jsou z Nedvědického mramoru

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nedvědický mramor, smírčí kámen u obce Doubravník

Nedvědický mramor byl pro naše předky v oblasti jihovýchodně od Bystřice nad Pernštejnem důležitým stavebním materiálem.

Mramor posloužil při výstavby hradu Pernštejn a také velkého kostela v nedalekém Doubravníku. Větší kusy můžeme v této oblasti vidět v podobě smírčích kamenů.

Smírčí kameny

Také jste už při svých procházkách narazili u lesních či polních cest, ale třeba i uprostřed obcí na časem ohlodané kameny s různými znaky? Jsou to kameny smírčí, a často připomínají dramatické události. O některých jsou dokonce zápisy v kronikách, jiné příběhy putují od úst k ústům.

Nedvědický mramor, smírčí kámen u obce Doubravník

U silnice z Doubravníku směrem na Tišnov, jen kousek za hranicemi Vysočiny stojí bělostný smírčí kámen. Člověk by řekl, že je úplně nový, ale není to tak. Za jeho bělost může nejen nedávná oprava, ale i materiál. „Je to krásný nedvědický mramor, ze kterého byl postavený hrad Pernštejn i doubravnický kostel,“ říká regionální spisovatel Hynek Jurman.

Mramor se už v této oblasti netěží, ale zkušení kameníci si ho ještě dovedou obstarat. Smírčí kámen u Doubravníku je po opravě v zemi zabetonovaný, aby nelákal zloděje.

Potvrzení smíru mezi rodinami vraha a zavražděného

Co je to ale vlastně smírčí kámen, a proč stojí právě u Doubravníku? „Smírčí kámen vždy připomíná nějakou tragickou událost. V dřívějších dobách platilo jiné právo,“ vysvětluje Jurman s tím, že člen rodiny, kde byl někdo zabit se mohl pomstít ve smyslu krev za krev. Pán také mohl odsoudit poddaného k smrti. „To se ale nevyplácelo, pán byl radši, když se rodiny urovnaly,“ dodává.

Takové smíření pak potvrzoval smírčí kámen, který musel viník postavit. Vždy o tom také byla sepsaná smlouva.

Doubravnický kámen připomíná spor o dívku

Příběhy, které se za smírčími kameny skrývají, jsou už často zapomenuté a zápisy o dávných zločinech se nezachovaly. Existují sice výjimky, ale většinou se nesou od úst k ústům. To je i případ kamene u Doubravníku.

Hynek Jurman příběh získal od pamětníků. „Pod námi je Doubravník a na opačném konci je dědina Borač. Chlapec z Borače si namluvil děvče z Doubravníku, začal za ním chodit, což se nelíbilo místním,“ vypráví. Parta z Doubravníku si na vetřelce počkala a zbila ho. Bohužel nepřežil.

Smírčí kámen u Doubravníku zdobí kříž. Na jiných kamenech ale často vidíme zbraň, kterou byl člověk zabit nebo zbraň či nářadí, které mrtvého charakterizuje, což mohla být třeba řeznická sekera nebo puška myslivce.

Spustit audio