Z obrazů Míly Doleželové se při opravách dalo vyčíst, jaký život malířka vedla, říká restaurátorka Magdalena Křenková
Před 30 lety, 30. prosince roku 1993 zemřela v Telči malířka Míla Doleželová. V Univerzitrním centru Masarykovy univerzity v Telči je od letošního roku k vidění stálá expozice jejích velkoformátových obrazů. Hlavním tématem byli Romové, romský život, rodinné vztahy a vzájemné city. Aby se téměř dvě stovky obrazů mohly vystavit pro veřejnost, bylo nutné je všechny do jednoho zrestaurovat.
Této mravenčí práce se ujala malířka Magdalena Křenková ze Staré Říše, která kromě vlastních obrazů také opravuje historické umělecké památky – sochy i obrazy z různých dob. Restaurování se naučila přímo v praxi od svého tatínka Jana Floriana: "Dělám to starou metodou, kterou mě tatínek naučil. Přižehlit, což není úplně jednoduché, člověk musí mít správnou tepltotu, aby se mu to nezkrabatilo, nezvlnilo. To plátno se musí vypodložit, aby se prožehlilo. Některé barokní obrazy jsou úplně rozškubané, kusy tam vůbec nejsou. Tu díru člověk po nažehlení musí zatmelit, aby to dostalo vrstvu té okolní barvy. Jednou jsem dělala obraz, který mi přinesli v igelitce, rozškubané, smotané kousky," vzpomíná malířka s úsměvem.
Při výuce v univerzitním centru v Telči se Magdalena Křenková dostala k velkoformátovým obrazům Míly Doleželové. Pro stálou expozici jich s kolegy zrestaurovala 173: "Na ty obrazy nikdo nesáhl celé roky, byly neskutečně špinavé. Některé barvy bych sloupla rukou, kdybych po tom přejela, byly tam krápance. To se muselo všechno přižehlit, vyčistit, ale aspoň to nebylo rozškubané, to bych jinak dělala několik let. Ale ten rozměr byl tak obrovský, že mi s tím kolegové pomáhali a muselo se to dělat přímo tam, v univerzitním centru, na koleně. Protože jeden obraz je větší, než můj ateliér," říká restaurátorka, která je za tuto práce nesmírně vděčná.
"Bylo to vyčerpávající, ale perfektní. Být mezi těmi barvami, co ta Míla Doleželová a Jiří Mareš dělali, člověk úplně jako by četl jejich život! Některé obrazy byly namalované na našepsovaném pytli, protože neměli peníze. A když je na tak rozměrném obazu centimetrová vrstva barev, tak v tu dobu určitě nejedli. To byli takoví tvůrci, že dávali přednost té tvrobě před čímkoli jiným. Byla to pro mě pocta, že mi ty obrazy svěřili, ale teda byl to švuňk," směje se Magdalena Křenková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
