Z Kyjeva až do Jaroměřic. Z Ukrajiny přijel také jaderný veterán, který pracoval v Černobylu

Maksym Kremeň se narodil na začátku II. světové války. První evakuaci proto zažil už jako půlroční dítě. Z Kyjeva tehdy s maminkou odjel vlakem do ruského Čeljabinsku. Později se z něj stal odborník na jadernou energetiku a jeho novým domovem se stalo město Pripjať nedaleko Černobylu. 

I odtamtud ale musel po havárii jaderné elektrárny odejít. Zasloužený klidný důchod si ale neužívá, protože kvůli ruské agresi musel opustit svůj domov i potřetí. 

Hotel v Jaroměřicích

V Hotelu Opera v Jaroměřicích nad Rokytnou potkávám na chodbě 82 letého důchodce z Ukrajiny v šedém rolákovém svetru. „Já jsem Kremeň Maksym Grigorjevič. Žiju v Kyjevě, říkám že žiju v přítomném čase, protože nechci říkat, že jsem žil,“ představuje se, poté co usedl do křesla ve vstupní hale hotelu, který v současnosti poskytuje ubytování ukrajinských uprchlíkům. 

Se svou ženou Ljubov je Maksym Kremeň v Jaroměřicích od 10. března. „Žijeme nedaleko Ipiňe a Buči, to je tam, kde se teď bojuje, je to od nás asi 10 kilometrů. Kdysi jsme bydleli v centru Kyjeva, ale schválně jsme se přestěhovali na okraj města, protože jsme chtěli čerstvý vzduch. Bydleli jsme v 15. patře. A pokaždé, když začali střílet, museli jsme se jít schovat dolů. Pro mě to ale bylo těžké, protože je mi už 82 let. Dlouho jsme o tom přemýšleli, ale když pak začali bombardovat okolí, rozhodli jsme se odjet.“

Svaz ukrajinských jaderných veteránů

Jako předseda svazu ukrajinských jaderných veteránů se Maksym Kremeň obrátil na své kolegy v České republice a ti mu podali pomocnou ruku. Právě proto se objevil v hotelu v malém městečku na Vysočině. „Chtěli jsem tu být krátce, maximálně měsíc. Už jsme tady 20 dní. Co bude dál, nevíme. Nevíme, jestli tu zůstaneme nebo ne.“ 

Pro některé lidi by byly takové okamžiky stresující, Maxim se ale zdá být klidný. Ve svém životě toho už zažil víc než dost. 

Jako půlroční dítě byl z Kyjeva během II. světové války evakuován před nacistickým útokem do ruského Čeljabinsku, později se stal odborníkem na jadernou energetiku a spolupracoval na stavbě Černobylské elektrárny. Jeho novým domovem se tak stalo město Pripjať. „Žil jsem tam od roku 1973. Narodil se mi tam i syn. Byli jsme tam i v době černobylské havárie a ještě rok potom jsem tam pracoval na její likvidaci.“

Černobyl

Maksym Kremeň přesto na život nedaleko Černobylu vzpomíná jenom v dobrém. V Pripjati měl velký byt, který si vybavil například i nábytkem z Jugoslávie. Jenže po havárii tam musel většinu věcí nechat. „Nechal jsem to tam. Když jsem pak po čtyřech měsících přijel, tak mi došlo, že už v tom bytě nikdy nebudu žít. A tak jsem tam napsal: Tady žila šťastná rodina.“

Dvaaosmdesátiletý senior teď doufá, že stejný osud nepotká i jeho byt v Kyjevě a že se brzy bude moct do svého domova na Ukrajině vrátit.