Vypravěč příběhů pracuje s tím, jakou máme představivost a obrazotvornost

Vypravěč a lektor Martin Hak při svých hodinách rozesměje, překvapí, ale hlavně každého naučí to, co je na vyprávění nejdůležitější. Ať už ho poslouchají děti nebo dospělí, tak jako učitelé a rodiče na Základní umělecké škole Jana Štursy v Novém Městě na Moravě.

Nejdříve to známé, pak to nové

„Ten vypravěč způsobuje, že ten příběh, který někde existuje, se vyjeví v řeči obrazů a všichni se mají na co dívat ve své hlavě.  Nic vidět není, ale představivost a obrazotvornost a fantazie frčí na plné obrátky. A je dobré přitom myslet na to, že obrazy umí každá hlava, ale my jsme tady od toho, abychom mysleli na obecnou srozumitelnost. A když se nám to hezky daří, tak se pak dá mluvit o tom zajímavým, co ten příběh přináší, o něčem nevšedním, o něčem překvapivém,“ říká lektor, který na novoměstské ZUŠ strávil celý den nejprve s dětmi a večer s dospělými.

Martin Hak|foto:Dáša Kubíková, Český rozhlas

Příběh by měl mít také začátek, prostředek a konec, to věděl už Aristoteles: „Ale on to nevymyslel, on si jenom všiml, že jsme na to nachystaní, že to takhle potřebujeme. Ten platí pro přednášky, pro psaní diplomek, pro jakýkoli projev na veřejnosti.“

Pobavit se, naučit

I dospělí se na hodinách Martina Haka pobaví a zároveň něco naučí. Vypravěčský um někteří využijí víc, ale hodit se může nám všem.

„Jsou profese, politici, učitelé, lidi v knihovně, lidi, kteří obecně pracují s lidmi, tak tam to chci hodně, vyprávět jim o vyprávění příběhů a o dovednostech řemeslného vypravěče. A samozřejmě když jsou dobré základy od rodičů a prarodičů, tak to může přerůst v to, že jste dobrá paní učitelka proto, že vám babička hezky vyprávěla,“ usmívá se Martin Hak.