Vinnetoua si Jan Koten přečetl, ještě než šel do školy. Dnes má i přesnou kopii jeho pušky
Letos je to už 125 let od prvního vydání slavného díla Karla Maye, Vinnetou. Postava apačského náčelníka, ale i jeho pokrevního bratra Old Shatterhanda, ovlivnila dětství nejednoho z nás. Janu Kotenovi z Velkého Meziříčí vydrželo nadšení až do dospělosti. Je dokonce členem Společnosti Karla Maye, založené v Německu.
„Tatínek mě vzal v Ostravě do kina, tuším Elektra, na třetí díl Vinnetoua. Když zastřelili Vinnetoua, tak jsem hystericky plakal,“ vzpomíná Jan Koten. Tehdy ho tatínek na stejný film vzal ještě třikrát, aby synek pochopil, že jde jen o film, a ne skutečnost. Bohužel nepochodil. Láska k Vinnetouovi Janovi zůstala. Knížku si přečetl ještě, než začal chodit do školy, a postupně přidával další díla Karla Maye. Spisovatel a jeho postavy se pro něj staly vzorem, stejně jako pro jiné kluky Rychlé šípy. „Já jsem měl spoustu výborných učitelů a Karel May byl taky jeden z nich, a myslím si, že patřil k nejlepším. Naučil mě, že všichni lidi mají stejnou cenu, že peníze nejsou všechno, že jsou důležitější věci na světě. Že každý zlo už v sobě nese zárodek potrestání,“ říká.
Díky malé knížečce se Jan Koten stal členem Společnosti Karla Maye
Po Sametové revoluci se na trhu objevila další díla Karla Maye, ale i informace o něm samém. Díky jedné malé knížečce o Karlu Mayovi se Jan Koten stal členem Společnosti Karla Maye. Napsal nakladateli svůj názor, a po čase mu přišla přihláška s tím, že poplatek padesát marek za něj zaplatil nějaký mecenáš. Tím se Janu Kotenovi otevřely dveře k množství dalších informací. Odebírá periodika společnosti a jezdí na setkání. Po otevření hranic také mohl jezdit na místa, kde se točily filmy podle Mayových knih.
Poválečné polské vydání udělalo z Němců Rakušáky
Sbírka Mayových knih se Janu Kotenovi utěšeně rozrůstá. „Tady jsou zahraniční vydání, dva regály. Tady je japonské, samozřejmě hodně slovenských je tady, ale mám i finské, španělské, holandské předválečné,“ ukazuje do své knihovny. Zajímavý je polský poválečný překlad. „Ze všech těch německých hrdinů udělali Rakušáky,“ říká s úsměvem. Mezi nejstaršími knihami jsou německé překlady. Jan Koten je překládá, i když německy neumí. Prostě pracuje slovo za slovem se slovníkem. „Já jsem přeložil sedmnáct knih z němčiny,“ potvrzuje.
Jan Koten se setkal s filmovými představiteli Vinnetoua, Nšo-či i Rollinse
Skříňky v malé, ale do posledního místečka zaplněné pracovně Jana Kotena jsou zase plné šanonů s fotografiemi a písemnostmi. Velmi vzácné jsou fotografie z natáčení. Na stěnách visí fotografie ze setkání sběratele s hereckými představiteli Mayových postav. „Tady byl oběd s Pierem Bricem, Gojko Mitič, dole to je Horst Wendlandt, Marie Versini, Rik Battaglia,“ ukazuje na nejvýraznější osobnosti. Jan Koten také se stejně zapálenými přáteli vyhledává podle fotografií z natáčení skutečná místa, která jsou už často zarostlá, či jinak změněná.
Vinnetouova puška váží šest a půl kilogramu
Čestné místo v pracovně zaujímá prosklená skříňka se třemi puškami. Každý, kdo zná příběhy o Vinnetouovi, na první pohled pozná tu jeho, pobitou stříbrnými hřeby. „Ta má opravdu přesné rozměry pušky, která zbyla po Karlu Mayovi,“ říká Jan Koten. Po spisovatelově smrti totiž pušku zkoumali odborníci. Je také známý přesný počet a rozmístění stříbrných hřebů. „Hřebíky jsem pobíjel sám, to jsem nikomu nesvěřil,“ dodává sběratel. Puška váží šest a půl kilogramu, a Pierre Brice, představitel Vinnetoua, se prý divil, jak je těžká. Vedle Vinnetouovy stojí samozřejmě puška medvědobijka Old Shatterhanda, a také henryovka.
Jména Vinnetouova i Old Shatterhandova koně si May našel v indiánském slovníku
Sbírka Jana Kotena je samozřejmě mnohem bohatší. Sám ale říká, že je hlavně rád, že se podařilo Karla Maye očistit od různých nařčení ohledně jeho osoby i takzvaného braku, který údajně psal. Ač v době psaní indiánek v Americe nikdy nebyl, vše poctivě studoval. Jan Koten dokonce vlastní fotokopii Mayova slovníku dvanácti indiánských řečí, na kterém je vidět, že ho hojně používal.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.