Vinnetoua si Jan Koten přečetl, ještě než šel do školy. Dnes má i přesnou kopii jeho pušky

„Tatínek mě vzal v Ostravě do kina, tuším Elektra, na třetí díl Vinnetoua. Když zastřelili Vinnetoua, tak jsem hystericky plakal,“ vzpomíná Jan Koten. Tehdy ho tatínek na stejný film vzal ještě třikrát, aby synek pochopil, že jde jen o film, a ne skutečnost. Bohužel nepochodil. Láska k Vinnetouovi Janovi zůstala. Knížku si přečetl ještě, než začal chodit do školy, a postupně přidával další díla Karla Maye. Spisovatel a jeho postavy se pro něj staly vzorem, stejně jako pro jiné kluky Rychlé šípy. „Já jsem měl spoustu výborných učitelů a Karel May byl taky jeden z nich, a myslím si, že patřil k nejlepším. Naučil mě, že všichni lidi mají stejnou cenu, že peníze nejsou všechno, že jsou důležitější věci na světě. Že každý zlo už v sobě nese zárodek potrestání,“ říká.

Díky malé knížečce se Jan Koten stal členem Společnosti Karla Maye

Po Sametové revoluci se na trhu objevila další díla Karla Maye, ale i informace o něm samém. Díky jedné malé knížečce o Karlu Mayovi se Jan Koten stal členem Společnosti Karla Maye. Napsal nakladateli svůj názor, a po čase mu přišla přihláška s tím, že poplatek padesát marek za něj zaplatil nějaký mecenáš. Tím se Janu Kotenovi otevřely dveře k množství dalších informací. Odebírá periodika společnosti a jezdí na setkání. Po otevření hranic také mohl jezdit na místa, kde se točily filmy podle Mayových knih.

Fotografie z natáčení indiánek o Vinnetouovi|foto: Irena Šarounová

Poválečné polské vydání udělalo z Němců Rakušáky

Sbírka Mayových knih se Janu Kotenovi utěšeně rozrůstá. „Tady jsou zahraniční vydání, dva regály. Tady je japonské, samozřejmě hodně slovenských je tady, ale mám i finské, španělské, holandské předválečné,“ ukazuje do své knihovny. Zajímavý je polský poválečný překlad. „Ze všech těch německých hrdinů udělali Rakušáky,“ říká s úsměvem. Mezi nejstaršími knihami jsou německé překlady. Jan Koten je překládá, i když německy neumí. Prostě pracuje slovo za slovem se slovníkem. „Já jsem přeložil sedmnáct knih z němčiny,“ potvrzuje.

Jan Koten se setkal s filmovými představiteli Vinnetoua, Nšo-či i Rollinse

Skříňky v malé, ale do posledního místečka zaplněné pracovně Jana Kotena jsou zase plné šanonů s fotografiemi a písemnostmi. Velmi vzácné jsou fotografie z natáčení. Na stěnách visí fotografie ze setkání sběratele s hereckými představiteli Mayových postav. „Tady byl oběd s Pierem Bricem, Gojko Mitič, dole to je Horst Wendlandt, Marie Versini, Rik Battaglia,“ ukazuje na nejvýraznější osobnosti. Jan Koten také se stejně zapálenými přáteli vyhledává podle fotografií z natáčení skutečná místa, která jsou už často zarostlá, či jinak změněná.

Knihovna Jana Kotna|foto: Irena Šarounová

Vinnetouova puška váží šest a půl kilogramu

Čestné místo v pracovně zaujímá prosklená skříňka se třemi puškami. Každý, kdo zná příběhy o Vinnetouovi, na první pohled pozná tu jeho, pobitou stříbrnými hřeby. „Ta má opravdu přesné rozměry pušky, která zbyla po Karlu Mayovi,“ říká Jan Koten. Po spisovatelově smrti totiž pušku zkoumali odborníci. Je také známý přesný počet a rozmístění stříbrných hřebů. „Hřebíky jsem pobíjel sám, to jsem nikomu nesvěřil,“ dodává sběratel. Puška váží šest a půl kilogramu, a Pierre Brice, představitel Vinnetoua, se prý divil, jak je těžká. Vedle Vinnetouovy stojí samozřejmě puška medvědobijka Old Shatterhanda, a také henryovka.

Jména Vinnetouova i Old Shatterhandova koně si May našel v indiánském slovníku

Sbírka Jana Kotena je samozřejmě mnohem bohatší. Sám ale říká, že je hlavně rád, že se podařilo Karla Maye očistit od různých nařčení ohledně jeho osoby i takzvaného braku, který údajně psal. Ač v době psaní indiánek v Americe nikdy nebyl, vše poctivě studoval. Jan Koten dokonce vlastní fotokopii Mayova slovníku dvanácti indiánských řečí, na kterém je vidět, že ho hojně používal.