Velkomeziříčské děti vítá Kašpárek v loutkovém divadle už přes sedmdesát let

8. březen 2022

Loutkové divadlo ve Velkém Meziříčí vzniklo v roce 1951 a funguje dodnes. Přes dvacet nadšenců pravidelně hraje dětem pohádky, na které chodily už naše babičky.

„Divadlo založili tři zakladatelé. Pan Václav Slabý, paní Jasna Mikulášková a pan Rosa v roce 1951,“ říká principálka divadla Kateřina Maloušková. Sama je členkou souboru od svých osmi let, a dodnes hraje se stejnými loutkami. 

Původní pohádky

Ani pohádky se během let nemění a loutkoherci stále čerpají z původního fondu. „Některé pohádky musí projít lehkou modernizací,“ dodává principálka s tím, že děti na klasickou Perníkovou chaloupku a Červenou Karkulku stále reagují. 

V souboru samozřejmě nechybí Kašpárek. „Máme vlastně tři Kašpárky, dvě marionety a jednu javajku, která je vedená zespodu,“ vyjmenovává. 

Pan Václav Slabý

Jedním ze zakladatelů divadla je Václav Slabý, který je aktivním členem souboru dodnes. Je mu už přes 90 let, a stále pravidelně dochází na zkoušky. „Ředitel Kablovky svolal techniky a úředníky a říkal, že by se měl v Meziříčí rozproudit kulturní život,“ vzpomíná Václav Slabý, který tehdy v Kablu Velké Meziříčí pracoval. 

„Jasnu napadlo, že budem hrát loutkový divadlo a přišla za mnou, abych jí s tím pomohl,“ pokračuje v poutavém vyprávění. Divadlo začínalo v malinkých prostorách, kam se vešlo jen deset diváků. „Tak jsme šli na obec a oni nám přidělili Obecník. Tam se vešlo sto dětí,“ dodává. 

Jupiter klub

Od roku 1977 sídlí loutkové divadlo v dnešním Jupiter clubu. Václav Slabý loutky nevodí, vždy za ně jen mluvil. „Když vám to řeknu, tak jsem mluvil prakticky všechno,“ směje se s tím, že v počátcích divadla mluvil i princezny.

V depozitáři divadla visí v igelitových obalech asi dvě stě loutek, v policích je uloženo asi sto dvacet pohádek. Koncem 70. let patřilo velkomeziříčské loutkové divadlo k nejmodernějším v jihomoravském kraji, a i dnes by mu mohly ostatní soubory závidět. 

V zázemí jsou dvě lávky pro vodiče loutek, na bočních lávkách sedí herci, kteří čtou hlasy. Mohou tak stále sledovat, co se děje na jevišti a reagovat na případné nečekané situace. Divadlo je také možné technicky přestavět pro javajky nebo maňásky vedené zespodu. 

Loutkové divadlo je specifické v tom, že divák nevidí lidi, kteří loutky vodí a mluví za ně, a členům velkomeziříčského souboru to očividně vyhovuje. Václav Slabý vzpomíná na horké chvilky, když ho při jeho 90. narozeninách kolegové poslali před scénu. „Tak jsem dětem řekl, že jsme rádi, že chodí, a nedívají se na televizi a počítačový hry,“ směje se.

Spustit audio

Související