Velikonoce 1916 slavili ruští vojáci s rakouskými dohromady. A po svátcích do sebe zase začali střílet

Možná už jste slyšeli příběh o tom, jak na Vánoce 1914 vyšli Němci ze zákopů, začali zpívat Tichou noc a slavit Vánoce. Když to uslyšeli Angličané, přidali se. Někde na den, jinde na pár dní utichlo na západní frontě střílení mezi nepřátelskými zákopy.

Dokonce si mezi sebou zahráli fotbal. Jenže po svátcích válka zase plnou silou pokračovala. A podobné to bylo i na Velikonoce roku 1916.

Byl u toho jeden voják, který si psal deník. Pocházel nejspíš ze Strakonic nebo okolí. Svoje poznámky nazval Zápisky z doby války 1914-1918 a našly se v Růžené na Jihlavsku. Nevíme, jak se jmenoval, ani jak se dostal na Vysočinu.

V sešitku se píše, že na jaře 1916 bylo na frontě jídla málo. Jeden chleba mělo dohromady 5 chlapů, sbírali brambory, které zůstaly přes zimu v hlíně. Byly shnilé a prolezlé červy a při jejich hledání byl každý den někdo zastřelen nebo raněn. Ale hlad byl silnější.

A jak to bylo s Velikonocemi? "To jsme si žili jak baroni, neb Rusové měli svátky velikonoční s námi zároveň. Rusové přestali po nás střílet a přišli ke drátům z jedné strany a my z druhé strany. Přes dráty jsme si podávali ruce a sebrali jsme od nich chléb neb oni měli chleba dost, černýho i bílýho pečiva. Oni nás obdarovali chlebem, máslem a sádlem. My jim nemohli dát nic jiného než konzervy a skleničku rumu, který jsme na ty svátky dostali, tak jsme se bavili celý dva dni. Po svátcích třetí den nám tam již důstojníci nedovolili, a byl dán rozkaz, jak se někdo z nepřátelský strany ukáže, hned po něm střílet. My jsme neposlechli, zato naše dělostřelectvo začalo střílet. Tak začali i Rusové a byl oheň hotový."

Aspoň že na dva dny zvítězil klid a mír. O tom, co dalšího zažil neznámý voják při bojích s Rusy, si řekneme zase někdy příště.