Věčné chytání vší a cestování ve vagoně pro dobytek. I tak vypadalo ruské zajetí

4. květen 2014

V Kronice Vysočiny jsme se zatím vždycky věnovali tomu, jak se žilo za první světové války v zázemí. Dneska prožijeme válečnou vřavu s vojákem z Puklic na Jihlavsku. Jmenoval se Jan Šuhaj, a když začala válka, bylo mu 26 let. Domů z Ruska se už nikdy nevrátil.

Jan Šuhaj byl mladý učitel. Narukoval do rakouské armády a na Velikonoce 1915 byl zajat. V kronice obce Puklice najdeme zápis, který vycházel z legionářových vzpomínek na ruské zajetí: "Ubytováni jsme byli ve vagonech pro dobytek. Při jízdě pět dní trvající byl každý otlučený jako hnilička a otlačený jako herinek. Denní pořádek ve vagoně: čaj a černý chléb k snídani, chytání vší, k obědu kousek studeného masa, polévka ,pro prasata', kaše z jahel na bolení břicha."

Po pěti dnech dorazili do Simbirska, spali na slámě, vodu jim zakázali pít, protože jí bylo málo a hrozil tyfus. Pak pracoval na polích, jako kočí nebo spravoval cesty.

Jan Šuhaj po bitvě u Zborova vstoupil - tak jako mnoho jiných - do československé armády. Byl chytrý a bystrý, a tak chodil do poddůstojnické školy.

V červenci 1918 byl velitelem skupiny, která měla za úkol napadnout obrněný vlak. Dnes už nevíme, jestli to byla nepřátelská střela nebo nešťastná náhoda, ale něco odpálilo granát, který měl pověšený na svém řemenu. Šuhaj uslyšel syčení odjištěné pojistky a marně se snažil bombu od sebe odhodit. Když pochopil, že provaz nepovolí, začal rukama ukazovat ostatním, co jim hrozí za nebezpečí. Byl tam totiž takový hluk, že nebylo slovu rozumět. Šuhaj padl na zem ve chvíli, kdy bomba explodovala. Zachránil tím ostatní vojáky. Sám nepřežil.

Jeho spolubojovníci museli rychle ustoupit, takže ho ani nemohli pohřbít. Udělali to za něj místní lidé. Ve Vojenském ústředním archivu v Praze bychom mohli najít mapku s přesným místem jeho hrobu.

Fotografie, stříbrné peníze a poslední vůle s dopisy dostali jeho rodiče. Nechali na silnici do Střížova postavit kříž s jeho fotkou na památku statečného syna, který ve třiceti letech padl kdesi v dalekém Rusku.

autor: Petra Emmerová

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.