Ve Žďáře nad Sázavou se kov zpracovává po staletí. Dokládají to mříže, nože, ale i prastarý zvon

Začátky zpracování kovů na Vysočině ukazuje výstava ve žďárské Staré radnici pod názvem Ferrea Millennia – Kovová tisíciletí.

„Žďár je jedno z nejstarších míst, kde je nalezeno zpracování železa na Vysočině. A to jak hutnické zpracování, to znamená získávání železa z rudy, tak i výroba hotových výrobků, tedy kovářství,“ vrací se k dávné minulosti zpracování kovů historik muzea Na Tvrzi Miloslav Lopaur.

Výstava v atriu Staré radnice přibližuje postup při výrobě pracovních nástrojů. Ve 12. století to byly žádané železné nože a meče, v 15. století pak srpy a kosy, které proslavily Žďárské vrchy až v Bavorsku.

Zvon, mříže

Jedním z nejstarších dochovaných kovových objektů je zvon v kostele sv. Prokopa z roku 1489, kterému se říkalo poledňák nebo šturmovák. Podle historika zvon přežil celá staletí, všechna protivenství, požáry i obě světové války.

„Zvon Marie byl památkově chráněný, proto když v roce 1942 naprostá většina zvonů z města odjela, aby z nich byly odlity zbraně, tento jediný zvon dostal výjimku a mohl zůstat. Navíc váží 500 kilogramů,“ upozorňuje historik.

Kovářský cech

Ve městě fungoval společný Kovářský a zámečnický cech. Pro kovárny ale platila přísná pravidla, žádná nesměla stát v centru města, všechny až za městskými hradbami.

Kovárenské výrobky dodnes zdobí město – kovaná mříž u Moučkova domu, který je součástí muzea na tvrzi, nebo mříž na náměstí republiky u sloupu nejsvětější trojice. Tu najdeme už na nejstarších fotografiích Žďáru z roku 1870.

Novodobé dějiny zpracování kovu ve Žďáře nad Sázavou jsou spjaty s továrnou ŽĎAS. Ohlédnutí za 70 lety od výstavby největší žďárské továrny připravilo regionální muzeum Na tvrzi. Výstava bude přístupná až do poloviny listopadu.