Ve Veselém Žďáře chtějí složit střípky z minulosti. Nahrávají vzpomínky, shánějí staré fotografie

Nahrát si vyprávění babiček a dědečků, poshánět co nejstarší fotografie z každodenního života a pak si nad dobrým jídlem připomenout všechno, co se podařilo.

Skupina sousedek z Veselého Žďáru u Havlíčkova Brodu chce zjistit co nejvíce o minulosti. Nápad vznikl nad fotografiemi z rodiny manžela Petry Tajovský Pospěchové. „Některé fotky jsou přímo tady z toho domu, kde žijeme, některé z návsi a ze slavností, které se v téhle dědině odehrávaly, ze sousedských slavností, což je právě to, co bychom rádi obnovili,“ vysvětluje na úvod.

Střípky ze života

Z příběhů na fotografiích se člověk dozví různé zajímavosti, detaily ze života obce před mnoha lety. Kdy a proč ve Veselém Žďáru fungoval houslový kroužek, která paní učitelka s dětmi nacvičovala divadlo, kdo měl první auto, ke komu se chodilo dívat na televizi, na jakém rybníku se hrál hokej.

Petra Tajovský Pospěchová se do Veselého Žďáru přivdala z Valašska z rodiny národopisce. O ústně předávaných vzpomínkách pamětníků psala diplomovou práci na oboru sociologie, který vystudovala, a spolupracovala také se společností Post Bellum. V mládí si také nahrála na kazetu povídání své devadesátileté babičky. „Ta nahrávka je potom jako živá vzpomínka na někoho, kdo už odešel, a to člověk chce mít,“ usmívá se.

Proto chtějí sousedky z Veselého Žďáru nejenom posbírat staré fotografie, ale i nahrávat vyprávění místních pamětníků.

Odezva je pozitivní

Vzpomínky na místo, kde člověk žije, je něco, co lidi spojuje, myslí si Petra. „Tamtamy na vsi jsou hodně rychlé, takže o našem záměru už většina lidí ví a odezva je strašně pozitivní. Třeba soused, co bydlí o tři baráky dál, došel a říká: holky, to je bezvadný, já už chci několik roků udělat almanach ze starých fotek, a tohle bude ještě lepší!“ Podobně reagují i ostatní Žďáráci.

Na podzim se chystá sousedská slavnost na svatého Václava, kde by se všechny posbírané vzpomínky představit. „Zároveň chceme poprosit každého, aby přinesl nejstarší snímek svého domu, natáhneme špagátky, na ty je pověsíme a uděláme takový model, jak jsou domy vedle sebe. A chceme také poprosit ty, kdo pečou a vaří, aby na tu společnou tabuli přinesli jejich rodinnou specialitu,“ plánuje Petra Tajovský Pospěchová.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová