V pasáži v centru Jihlavy je Galerie příšerek. Figurky z hlíny mají své vlastní příběhy

„Sám sebe jsem překvapil,“ říká Petr Kubíček, když vzpomíná na začátky své práce s hlínou. Bylo to v roce 2016, kdy si potřeboval udělat pořádek v duši, jak sám říká: „Dostal jsem se do keramické dílny, a udělal jsem si svou první sošku,“ vzpomíná s úsměvem.

První soška byl totiž on sám, coby hokejista. „Podle toho, jak to vypadalo, jsem to nazval příšerkou,“ dodává. Zjistil, že do keramiky může nápady vkládat stejně, jako dosud do poezie nebo hudby.

Galerie příšerek oživila opuštěnou pasáž v Benešově ulici

Keramika Petra Kubíčka zaujala, a tak vždy, když dostal nápad, vyrobil příšerku. „Najednou jsem zjistil, že jim mám přes sto,“ říká. Uspořádal výstavy, a pak objevil krásné místo, kde by mohl své příšerky vystavovat dlouhodobě.

„Našel jsem krásné místečko na Benešově ulici, takové ty výklady, kam se člověk schová, když prší,“ dodává Petr. Příšerky v galerii pravidelně obměňuje, a tak mohou kolemjdoucí stále vidět něco nového.

Příšerky jsou takové pidipříběhy. Z politiky se snažím dělat legraci

Inspiraci na své sošky nachází Petr Kubíček všude kolem sebe. „Spíš inklinuji ke srandičkám, takové pidipříběhy,“ vysvětluje.

A potvrzují to i názvy jeho dílek: Syndrom opuštěného hnízda, Stardance po šedesátce, Sexbomba.

Často se ale mezi nimi objevují i reakce na aktuální dění v zemi. „Jsem z generace, která zažila euforii listopadové revoluce, a ten pocit, že se to vrací do situace, jak to bylo předtím, je neodbytný,“ vysvětluje s tím, že se zatím snaží si ze všeho dělat legraci.