V Jihlavě náhodou objevili válečný deník třináctileté dívky. Není ale jasné, odkud autorka byla

V jihlavském antikvariátu našli autentický deník z prvních dvou let II. světové války. Sešit v černých kartonových deskách byl od první do poslední stránky popsaný pravidelným textem.

„Nám nosí zákazníci své pozůstalosti. Někdy zíráme,“ říká provozovatelka jihlavského antikvariátu Krmítko pro duši Kateřina Mutlová. V jedné takové pozůstalosti ležel i deník, který si v letech 1939–1940 vedla třináctiletá V. Macurová.

Kateřina Mutlová drží válečný deník V. Macurové, Jihlava|foto:Irena Šarounová,Český rozhlas

To jsou ale také jediná osobní data, která by mohla pomoci dívku identifikovat. Její bydliště mohlo být na Vysočině, možná i v Jihlavě. Lze tak usuzovat z toho, že těžké krabice s pozůstalostí lidé vozí do nejbližších antikvariátů. „Dost často ta holčička píše, že jde do Sokola, tak mohla být z Jihlavy,“ odhaduje knihovnice.

Za války chodila do Sokola a na klavír

Deník byl zřejmě dlouhodobým domácím úkolem. Je to zřejmé z toho, že obsahuje opravy učitele či učitelky. Začíná prvním zářím roku 1939. „Udělala poznámku, že se musela zatemňovat okna, zmiňuje se, že nechodili nějaký čas do školy,“ doplňuje Kateřina Mutlová.

Většinou se ale V. Macurová v textu věnuje každodenním povinnostem a rodinnému životu. „Chodila do Sokola i na klavír,“ říká Mutlová.

Deník dívce opravovala učitelka i bratr

V deníku se kromě učitelských poznámek objevují i tužkou psané vsuvky. „Ten deník četl i její bratr, a vpisoval jí tam třeba: piš jenom co se stalo nebo: kecáš,“ říká s úsměvem knihovnice.

Válečný deník V. Macurové, Jihlava|foto:Irena Šarounová,Český rozhlas

Na to, že je deník osmdesát let starý, je velmi zachovalý a písmo čitelné. Je s podivem, že na stránkách bez tištěných linek jsou řádky rovné a krasopisné.