V Humpolci jsou mluviči a vodiči. Mluvič reaguje na to, co dělá vodič
Rodiče Vladimíra Hůly pracovali v loutkovém divadle v Humpolci, co pamatuje. „Tatínek tam pracoval od roku 1945, maminka od roku 1952. První moje vzpomínka je, jak sedím v zákulisí na lavici a držím v ruce jablko. Hrála se pohádka o čarodějnici a byla tam pec. A já se bál, aby mi to jablko nespadlo na scénu,“ vzpomíná na své dětství v loutkovém divadle v Humpolci Vladimír Hůla.
Díky loutkovému divadlu také potkal svoji paní Šárku, ale to bylo v Písku. „V Loutkovém souboru Nitka Písek, kde jsem hrála 14 let. Můj dědeček založil loutkové divadlo v Blatné, to už bohužel neexistuje. Máme doma památeční řezbované hlavičky, které vyráběl můj dědeček. Taky třeba kapelu Broučků. Občas se dostanou na jeviště i dnes,“ usmívá se paní Šárka Hůlová.
Podrž, podej, otevři. Tak začíná každý loutkoherec
Oba u loutkového divadla začínali jako pomocníci. „Podrž, podej, otevři dvířka. Někdy je potřeba ještě jedny ruce, když je potřeba pracovat s rekvizitami. Jeden loutku vodí a druhý je pomocník. Tak v loutkovém divadle začíná každý,“ vysvětluje Vladimír Hůla.
Loutková historie v Humpolci se začala psát kolem roku 1906. Do regionu tehdy zajížděl Václav Kopecký, syn slavného Matěje Kopeckého. „První stálá scéna byla v Hostinci Na Kocourku. V roce 1921 vznikla loutková scéna v chlapecké škole a v roce 1931 se divadlo přestěhovalo do místní sokolovny. Teď se v tom místě hraje stolní tenis,“ vysvětluje Vladimír Hůla.
O zakleté labuti se hraje dodnes
Humpolečtí loutkářští nadšenci před rokem 1931 navštívili zájezdní představení profesora Skupy v Německém Brodě a rozhodli se, že v Humpolci založí stálou scénu. „Strašně se jim líbila zájezdová konstrukce, kterou měl. Tu vyrobili a ve stejné době přišla nabídka od sokola na prostory v suterénu místní sokolovny. 20. prosince 1931 se hrála první premiéra O zakleté labuti,“ vypráví o historii loutkového divadla v Humpolci jeho současný principál Vladimír Hůla.
Humpolecký soubor si zakládá na tom, že hraje klasický a původní repertoár. Premiérové představení O zakleté labuti z roku 1931 se naposledy v Humpolci hrálo loni. „Představení jen musíme krátit, děti dnes nevydrží koukat na pohádku hodinu a tři čtvrtě,“ upřesňuje paní Šárka Hůlová.
Máme asi 150 loutek
V současné době je ve fundusu humpoleckého divadla je asi 150 loutek. „Některé pohádky, jako Aladin a kouzelná lampa, se hrají s loutkami kašírovanými. Ruce jsou hodně podobné jako loutky v Trnkových filmech. Kašírované loutky jsou méně odolné než ty řezané. Snažíme se, aby se nepoškodily. Když se něco stane, musíme se o ně postarat sami,“ přiznává Vladimír Hůla.
Noční můrou loutkoherce jsou zamotané vodící nitě, loutky v Humpolci mají vodící nitě dlouhé 2 metry dvacet. „Může se prohodit vahadlo, musíte si vzpomenout na ježka v kleci, úplně stejně se tím vahadlem otáčí tak dlouho, než se nit nerozmotá. Většinou se to podaří, nůžky jsou až poslední možnost,“ usmívají se manželé Hůlovi.
Humpolecký soubor loutkového divadla má v současné době okolo 46 členů a může fungovat díky městu Humpolec, které celý soubor finančně podporuje.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
