V dubnu 1916 demonstrovaly dělnice jihlavské tabačky. Hlad je vyhnal před radnici několikrát
Dělnice z jihlavské tabačky povstaly za války několikrát. Poprvé v sobotu 15. dubna 1916. Asi tři sta dělnic přišlo před polednem na náměstí k radnici. K městskému radovi, který měl na starosti zásobování, pustili jen šest zástupkyň davu. Dokázal ženy uklidnit, ale domů nešly. Z náměstí je rozehnala až sněhová vánice. Připomínám 15. dubna.
Další týden znovu vyrazily hladové ženy před radnici. Po městě letěla zpráva, že Židům
vydali bílou mouku na velikonoční pečivo. A tak se kolem šesté večer srotily na náměstí rozčilené ženské. Starosta Inderka vysvětloval zásobovací potíže, ale jeho důvody před davem neobstály. Lid táhl městem k výdejně mouky a chtěl mouku. Museli zasahovat policisté i vojáci.
Bylo jasné, že špatné zásobování doléhá na chudinu opravdu těžce a úřady nařídily vyšetřit situaci. Ale válka pokračovala a nouze byla čím dál tím větší.
V roce 1917 už bylo Rakousko hospodářsky opravdu vyčerpané. Továrny neměly z čeho vyrábět. Jídlo se shánělo jen velmi velmi těžko. A když už jste ho na vesnici vyměnili za nějaké lepší oblečení, tabák nebo rodinné šperky, často vám potraviny na nádraží zabavili. A tak v květnu 1917 vyšly znovu dělnice z tabačky před jihlavskou radnici žádat chleba.
V úterý 15. května přestalo asi 1200 žen pracovat. To byla vlastně skoro celá fabrika, protože celkem měla tabačka 1400 zaměstnankyň a zaměstnanců. Ředitel továrny se sám nabídl, že půjde s delegací za starostou.
Na náměstí byl takový hluk, že městský rada, který chtěl se ženami diskutovat a vysvětlit jim situaci, nebyl vůbec slyšet.
Před polednem přestaly pracovat taky ženské z továrny na obuv. Těch bylo asi 200. I do ostatních továren chodili poslové a vyzývali, aby se tam přestalo vyrábět.
Na náměstí už bylo opravdu velmi rušno. Museli zasahovat strážníci. Ženské skandovaly: Hlad, hlad, chléb, chléb! Kolem poledne vyšel před dav starosta a městský radní a vyzývali, aby se demonstranti rozešli. Jenže místo toho začalo létat vzduchem kamení a jeden kámen trefil starostu. Strážníci na rozbouřenou situaci evidentně nestačili, takže úřad požádal o pomoc vojáky. Tolik říkají historické dokumenty.
Pak už dělnice znovu před radnici nepřišly. Ale zásobování bylo čím dál tím horší. V kronice Lipnice nad Sázavou píšou to, co platilo jistě po celé zemi, že mnohé rodiny jedí pouze jednou za dva dny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
![tajuplny_ostrov.jpg tajuplny_ostrov.jpg](https://vysocina.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/dc6840ce882ec3bac8e628bfab9f5bc9.jpg?itok=MGjKRqj7)
![](https://vysocina.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/6515d334428e57ce276151baa6fa5313.jpg?itok=m8R2tATO)
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.