Účastníci kurzů Fotíme bez bariér v Třebíči se zlepšují každý týden, na konci chystají výstavu
Fotografy při práci sledovala Dáša Kubíková
Obyvatelé Domova bez zámku a klienti stacionářů na Třebíčsku mají nově možnost naučit se fotografovat nebo zlepšit svoje dosavadní zkušenosti s pořizováním fotek.
Lekce kurzu nazvaného "Fotíme bez bariér" vede třebíčská fotografka Michaela Vostalová venku i uvnitř v ateliéru. Po prvních lekcích pozoruje výrazné pokroky, zvlášť když někteří z amatérských fotografů dokonce už vystavovali.
"Jarda i Pepa jsou zkušení, ti už měli výstavu," usmívá se Michaela. Celkem učí fotit tři skupinky, dohromady devatenáct lidí. Josef Kabelka i Jaroslav Šaman vystavovali před několika lety v kavárně v Náměšti nad Oslavou a dodnes s nadšením vzpomínají, že se některé jejich fotografie i prodaly.
"Já fotím od dětství, od dvanácti, třinácti let, od roku 1983," vzpomíná Pepa. "První foťák jsem měl takový jednoduchý foťáček, byly tam obrázky, jako když fotíte člověka, skupinku, nebo stromy a tak. A dobré byly ty diáky, jak jste se dívali proti světlu, nebo na ně musela být promítačka. Potom jsem měl foťák Smena, no a teď mám foťák digitální. S tím se mi fotí dobře, udělám tady na něj spoustu fotek. Nejradši fotím přírodu, zvířátka a kytičky," dodává, když si na stolečku aranžuje kaštany a pak se pouští do focení čerstvě utržené houby z lesa.
Podzimní téma - kaštany, šípky, houby nebo listí - bylo náplní této lekce. Další nadšený fotograf sedí u vázy s větvičkami rudých šípků. "Já jsem Jarda z Domova bez zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou," představuje se. "Fotím na akcích, třeba jak teď v neděli byla drakiáda, pak v Třebíči byli psi. Tam bylo psů! Bylo to moc pěkný, stánky tam byly a Pavel Zedníček," raduje se fotograf, který rád fotí tam, kde se něco děje.
Výsledky z každé hodiny i na závěrečné výstavě stojí na práci Michaely Vostalové: "Já funguju jako taková editorka, takže je to společné dílo. Na závěr lekce vyberu vždycky ty nejlepší snímky a dám je na sociální sítě. Hodinu od hodiny vidím, že se lepší, že jim stačí něco ukázat a oni se pak už rozjedou sami. Těší mě, že ty pokroky tam jsou. Dává mi to příjemný pocit, když vidím, jakou z toho mají radost, že umí projevit, že je něco baví."
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
