Tomáš Garrique Masaryk navštívil v době hilsneriády dvakrát Polnou. Přijel inkognito

Méně známé je už to, že dokonce dvakrát Polnou osobně navštívil. Chtěl si na místě ověřit informace, které o případu měl.

Anežku Hrůzovou dodnes neznámý pachatel zavraždil 29. března 1899. Podrobnosti a zvraty ve vyšetřování případu jsou veřejně známé. Byly už uvedeny v mnoha publikacích. Existuje dvoudílný dokumentární film, a v neposlední řadě i film Viktora Polesného z roku 2016. Masaryk tehdy do případu zasáhl proto, že nesouhlasil s davovou hysterií o rituální vraždě.

Po Polné se říkalo, že Masaryka z města hnali klacky a kamením

O Masarykově návštěvě Polné ale dodnes existuje spousta dohadů. „Že ho někdo naložil, a odvezl na nádraží,“ říká obyvatelka Polné, a přidávají se i další: „Musel z Polné odjet, že lidi na něj nebyli k němu hodní. Musel ujet, byl spíš zastánce Židů.“ Dokonce se prý říkalo, že Masaryka hnali z Polné klacky a kamením.

Existuje spisek, ve kterém Masaryk přesně popisuje svou druhou návštěvu města

Členové Klubu za historickou Polnou objevili spisek, ve kterém Masaryk sám podrobně popisuje svou druhou návštěvu města. Právě tu, při které měl být fyzicky napadený. „Je to spis, který je uložený v archivu Kanceláře prezidenta republiky,“ říká člen klubu Jan Prchal. Text vyšel jednou v příloze časopisu Čas, a od té doby už nebyl nikdy publikovaný.

Z nádraží v Dobroníně šlapal Masaryk pěšky sněhem šest kilometrů

Masaryk tehdy, stejně jako při své první návštěvě, přijel do Polné pod cizím jménem. Na nádraží v Dobroníně ho měl vyzvednout mladý kněz Edvard Kasal. Bohužel nedorazil. „Říkal, když už jsem tady, tak do tý Polný půjdu pěšky,“ říká člen Klubu za historickou Polnou Ivan Prokop. Při oné šestikilometrové cestě potkal obchodníka, který jel do Polné kupovat ryby. „Vzpomínal, jaký to byl rozšafný člověk,“ dodává Ivan Prokop. Na zasněžené cestě tehdy Masaryk i upadl.

Masaryk se setkal s mužem, který byl u pitvy Anežky Hrůzové

V Polné se pak Tomáš Garrique Masaryk setkal s doktorem Michálkem, který prováděl pitvu Anežky Hrůzové, starostou Rudolfem Sadilem a kupcem Gustavem Vítkem. Tito lidé mu měli zjednat Aloise Pojmana, člověka, který asistoval při nálezu těla Anežky Hrůzové. Ten Masaryka doprovodil na místo vraždy, kde si chtěl budoucí první československý prezident něco přeměřit.

Po prozrazení inkognita na Masaryka lidé pokřikovali

Inkognito bylo bohužel prozrazeno. Masaryka poznali dva jeho studenti, a zpráva o jeho návštěvě se po městě brzy roznesla. „Údajně se tady srotil menší dav. Volali nějaké nenávistné nebo hanlivé pokřiky. K žádnému fyzickému kontaktu nedošlo,“ říká Ivan Prokop. Vyvrací tak fámy o tom, že by někdo Masaryka hnal klacky nebo kamenoval.