Světluškovské trojkolo má troje řídítka, ale jen jedny zatáčí
Když se Jitka Křížová postaví hodně na špičky, dosáhne jako pilotka speciálního trojkola nadace Českého rozhlasu Světluška na zem. Na celý týden se drobná rodačka z Vysočiny ujala prvních řídítek kola pro tři jezdce a podpořila tak akci Jedeme pro Světlušku. „Poprvé v životě mě z cyklistiky bolely ruce,“ přiznala pouhý den po vysočinské části letní akce Světlušky v Dobrém dopoledni.
Trojkolo je podle Jitky Křížové na ovládání hodně složité. „Musíte přemýšlet, že si do zatáčky potřebujete najet, rozhodně jsem se nesnažila jet rychle, spíše jsem se snažila brzdit. Vezla jsem s sebou ještě nevidomou Kamilu. Na zadním sedadle se nemusíte držet řídítek, můžete mávat lidem okolo, ale jako pilot máte opravdu hodně práce.“
První šlápnutí na trojkole musí mít trochu říz
Velkou výhodou trojkola je podle Jitky právě to, že na trojkole máte spolujezdce hodně blízko, můžete si povídat. „Já jsem se snažila Kamile co nejvíce ukázat Vysočinu, hodně jsem popisovala cestu, hodně jsme spolu komunikovaly. Spolujezdce máte blízko za zády a neohrožujete provoz okolo sebe.“ Komunikace je ostatně podle Jitky Křížové jediná cesta, jak nevidomému zprostředkovat to, co se děje kolem něj.
Ze začátku bylo složité trojkolo vůbec rozjet. „První odraz není nic jednoduchého, navíc máte za sebou dva jezdce, kteří trošku jinak drží rovnováhu. Soustředila jsem se na to, abychom měli těžký převod, aby to první šlápnutí mělo trochu říz. Informovala jsem ostatní, na jakou stranu budeme nastupovat a sestupovat, aby věděli, co se bude dít.“
Nervozita olympijského vítěze Dalera byla prý téměř hmatatelná
Na prostředním sedadle se střídaly různé osobnosti. Mezi prvními usedl mezi děvčata Jitku a Kamilu trošku s obavami olympijský vítěz ve stíhacím závodu v cyklistice z roku 1964 Jiří Daler. „Když přijel a viděl nás, jak tam na něj čekáme, nevěřil svým očím. Kamila to popsala tak, že jeho nervozita byla téměř hmatatelná. Nakonec se mu s námi líbilo, protože si jízdu s námi prodloužil ještě o jeden den,“ vypráví Jitka Křížová.
Za celý týden světluškovské trojkolo svoji posádku hned dvakrát zradilo. „V Telči jsme zřejmě píchli. Místní nám pomohli, pan místostarosta odvezl kolo na deset minut pryč, když se vrátil, tak bylo spravené. Lidé nám ukázali pramen Dyje, prozradili, kde rostou houby. Cestou jsme mohli trhat třešně. Myslím, že pro nevidomou Kamilu to bylo hodně zážitkové,“ usmívá se při vzpomínce na Jedeme pro Světlušku Jitka Křížová.
Nevidomý Honza nám všem načepoval pivo
Druhá porucha se týkala přehazovačky. „Zlobila nás, když jsme hodně zabírali. I když jsme ji nepoužili, tak sama přehodila, to bylo vždy překvapení. Poslali jsme žlutý doprovodný automobil do servisu do Havlíčkova Brodu. Ale my jsme toho využili, a vzali jsme nevidomé na exkurzi do pivovaru. Nevidomý Honza nám všem načepoval pivo, to byl velký zážitek.“
Chcete pomoci? Připojte se k pelotonu a kupte si placku „Jedu pro Světlušku“ nebo jiný cyklistický předmět s logem Světlušky. Výtěžek půjde na tandemová kola pro nevidomé cyklisty. Jedno kolo stojí kolem 40 tisíc. Sbírku můžete podpořit i na dálku – z pohodlí svého domova. Informace najdete na www.svetluska.net.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
