Srst perské kočky má být jemná, dlouhá a upravená, říká chovatelka z Velkého Meziříčí
Srst perské kočky má být jemná, dlouhá a upravená, říká chovatelka z Velkého Meziříčí
Kočičích plemen existují spousty. Jedno z nejnovějších u nás je perská kočka. Na Vysočině bychom tyto kočky našli například ve Velkém Meziříčí u chovatelky Jany Cholevové.
„Původně pochází z Íránu, sem do České republiky byly dovezeny až po sametové revoluci,“ uvádí chovatelka. Sama svou první perskou kočku koupila z nevhodných podmínek, a než založila chovatelskou stanici, několik let to trvalo.
Nejnáročnější je péče o srst
Kdo někdy zkusil koupat kočku, asi z toho nevyvázl bez nějakých těch škrábanců. Majitelé perských koček ale vědí, jak na to. Pro svých deset huňatých kočičích mazlíčků potřebuje Jana Cholevová i kočičí šampóny, kondicionéry, pasty, pudry a fény!
Na pravidelné koupele je nutné zvykat perské kočky už od kotěcího věku. „Začínám od dvou měsíců a koupu je jednou týdně, aby si zvykly na vodu i na zvuk fénu,“ usmívá se chovatelka, která své perské kočky koupe bez následků. Dospělým kočkám pak stačí péče o srst asi jednou za tři týdny.
Zaražený čumáček
Plemeno se vyznačuje zaraženým čumáčkem, což vytvoří vyklenuté čelo, dalšími znaky jsou kulatá hlava, nízko posazené kulaté uši s chomáčky srsti, nebo krátký huňatý ocas.
A jakou mají povahu? „Jsou to hrozně milé, mazlivé kočky, přítulné, spí se mnou, je to úžasné plemeno. Už bych si život bez nich nedokázala představit,“ chválí perské kočky paní Jana.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
