Sportovní vzduchovka váží přes pět kilogramů. Střelec ji má při závodech v ruce skoro dvě hodiny

Sportovní střelba má v Novém Městě na Moravě už více než dvousetletou tradici. Tenkrát se střílelo z předovek, dnes hlavně ze vzduchovky. 

„Střílení v Novém Městě začalo v roce 1813, kdy zde byla založena Střelecká společnost,“ říká předseda Sportovního střeleckého klubu Nové Město na Moravě Milan Marek. Sportovní klub takový, jaký ho známe dnes, má počátky v roce 1951 se vznikem Svazarmu. 

Začínali na louce…

„Začínali na holý louce, kdy si natáhli špagát jako palebnou čáru a napíchali pár kolíků, na který připevnili terče,“ popisuje trenér s tím, že podle dobových fotografií tehdejší střelci neměli speciální oblečení, jako ti současní. „Byli v tričku s krátkým rukávem a přesto nastříleli,“ dodává. 

Milan Marek začínal se sportovní střelbou už jako osmiletý. Tehdy se ale věnoval biatlonu, který jako sport teprve začínal. „Jmenovalo se to Sokolovský závod branné dovednosti,“ říká s úsměvem. Dnes sám trénuje mládež. „Máme malorážné nebo vzduchové zbraně,“ dodává.

Sportovní vzduchovka

Sportovní vzduchovka se ani zdaleka nepodobá vzduchovce, kterou známe například z pouťových střelnic nebo letních táborů. Zatímco ta pouťová funguje na principu pružiny a pístu, sportovní má bombičku se stlačeným vzduchem, takzvanou kartuši. „Na každou ránu dává stejný tlak,“ říká Milan Marek a ukazuje i na manometr na kartuši, díky kterému střelec zjistí, jestli má dostatek vzduchu. 

Sportovní zbraň má také pro každého střelce speciálně tvarovanou pažbu. „Střelec tu zbraň musí udržet hodinu čtyřicet pět minut v rukách,“ vysvětluje Marek s tím, že vzduchovka váží pět a půl kilogramu. 

Samozřejmě ji mezi jednotlivými střelami může odložit, ale těch střel je za závod šedesát. V neposlední řadě je třeba říct, že malinký terč je umístěný ve vzdálenosti deset metrů a střílí se na půlmilimetrovou tečku uprostřed

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová