Sportovní vzduchovka váží přes pět kilogramů. Střelec ji má při závodech v ruce skoro dvě hodiny

„Střílení v Novém Městě začalo v roce 1813, kdy zde byla založena Střelecká společnost,“ říká předseda Sportovního střeleckého klubu Nové Město na Moravě Milan Marek. Sportovní klub takový, jaký ho známe dnes, má počátky v roce 1951 se vznikem Svazarmu. 

Začínali na louce…

„Začínali na holý louce, kdy si natáhli špagát jako palebnou čáru a napíchali pár kolíků, na který připevnili terče,“ popisuje trenér s tím, že podle dobových fotografií tehdejší střelci neměli speciální oblečení, jako ti současní. „Byli v tričku s krátkým rukávem a přesto nastříleli,“ dodává. 

Milan Marek začínal se sportovní střelbou už jako osmiletý. Tehdy se ale věnoval biatlonu, který jako sport teprve začínal. „Jmenovalo se to Sokolovský závod branné dovednosti,“ říká s úsměvem. Dnes sám trénuje mládež. „Máme malorážné nebo vzduchové zbraně,“ dodává.

Sportovní vzduchovka

Sportovní vzduchovka se ani zdaleka nepodobá vzduchovce, kterou známe například z pouťových střelnic nebo letních táborů. Zatímco ta pouťová funguje na principu pružiny a pístu, sportovní má bombičku se stlačeným vzduchem, takzvanou kartuši. „Na každou ránu dává stejný tlak,“ říká Milan Marek a ukazuje i na manometr na kartuši, díky kterému střelec zjistí, jestli má dostatek vzduchu. 

Sportovní zbraň má také pro každého střelce speciálně tvarovanou pažbu. „Střelec tu zbraň musí udržet hodinu čtyřicet pět minut v rukách,“ vysvětluje Marek s tím, že vzduchovka váží pět a půl kilogramu. 

Samozřejmě ji mezi jednotlivými střelami může odložit, ale těch střel je za závod šedesát. V neposlední řadě je třeba říct, že malinký terč je umístěný ve vzdálenosti deset metrů a střílí se na půlmilimetrovou tečku uprostřed