Šlechtické služebnictvo jedlo v 18. a 19. kvalitněji než šlechta

Lépe než šlechta se mělo služebnictvo a zaměstnanci. Denně se běžně na panství stravovalo až sto lidí. „Jejich kalorický příjem byl daleko vydatnější. Měli navíc svačinu. Jak se rozpadl vrchnostenský řád po roce 1848, například služebnictvo ve Vídni požadovalo stejnou menáž, jako měla císařská rodina. Byli velice zklamaní, protože císař jedl velice skromně. Byl to pro ně pěkný sešup,“ vypráví Jana Petrová

Když byl večer ples, šlechta téměř celý den nejedla

Dalším jídlem dne byla velká snídaně, což byl vlastně oběd. Většinou se okolo poledne podívala polévka a kaše. Hlavní jídlo dne bylo mezi patnáctou a devatenáctou hodinou. „Podle toho, jaké měli povinnosti. Někdy velkou večeři nestihli, třeba když byl ples nebo šli do divadla. Byli hladoví. Jediné jejich jídlo byla malá snídaně. Malou večeři si pak dali třeba až o půlnoci.“

Malá večeře mohla být taky společenská událost, to se jedla hlavně studená večeře, nejspíše nějaké chlebíčky.

Velká večeře byla složena z předkrmu, polévky, hlavní chod byl obyčejně nějaký masitý pokrm. Maso v omáčce. „Šlechta jedla velice skromně, vedly k tomu i děti.“

Jana Petrová ze zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou zavzpomínala na pana hraběte Antona Haugwitze. „Vyprávěl mi, že jako malé děti směly jíst u stolu jen tehdy, když jedl jejich tatínek. Prý jedl velice málo a rychle. Udělal pár soust, zhltl to a děti vstávaly od stolu hladové. Tatínek prý hleděl na to, aby se jim během dne nepřilepšovalo. A pan hrabě záviděl dětem, které měly venku k svačině obyčejný chleba.“

Jídlo skromné, ale nádobí nádherné

Šlechta jedla velice střídmě a skromně, ale stolování bylo velice pracné a honosné. Při stolování se používaly obrovské servisy a sady nádobí. „Například na císařském dvoře se pořádaly bankety pro 2000 lidí a všechny byly z jedné řady. Byly servisy i pro stravování služebnictva. V těch bylo i 500 kusů. Bylo běžné, že se nádobí na bankety půjčovalo,“ popisuje Jana Petrová.

Součástí majetku, který přecházel z generace, bylo stříbrné nádobí. „Ukládalo se ve stříbrnících, to byly takové trezory uprostřed pánského sídla. Stříbrné nádobí bylo součástí fideikomisu, což je nedělitelný majetek rodiny.“

Dámy podávaly čajové pečivo a pánům byly servírovány ústřice

Dámské čajové dýchánky se šířily v 19. století. „Paní domu zasílala kartičky. Zvala jen 16 až 20 hostů, aby se jim mohla individuálně věnovat. Na dýchánek mohli přijít i lidé, kteří nebyli pozváni, ale mohli se zdržet jen 10 až 30 minut. Paní domu sama hosty obsloužila, posadila ke stolu, sama uvařila čaj.“

Na těchto dýcháncích se o program starali zajímavé osobnosti té doby. Vědci, umělci. K jídlu se podávalo drobné čajové pečivo, tak jak ho známe v dnešní době.

Své hostiny pořádali pochopitelně i muži. Na ni byli zváni obchodní partneři, přátelé. V jejich případě se jednalo o velkou snídani, při které se podávalo šampaňské s jahodami, také ostřejší nápoje. Na jídelníčku byly ústřice, lanýže, artyčoky a chřest.

Stůl na zámku a v paláci - stolování na šlechtických sídlech v 18. a 19. století. Takto se jmenuje výstava, kterou můžete navštívit od 8. 5. 2014 až do 31. 10. 2014 na Státním zámku Jaroměřice nad Rokytnou.