Skláři v Českých Milovech měli svou zvonici. Dnes je podle starých nákresů zrekonstruovaná

Na pozemcích rodu Thurn-Taxisů nedaleko Svratky stávala nejvyhlášenější sklárna. Dnes po ní zbyl jen dům skelmistra, který je zrekonstruovaný do původní podoby.

Dvacet skláren

„Zde na Horácku působilo dvacet skláren, a všechny dřív nebo později vyhasly,“ říká současný majitel skelmistrovského domu Pavel Kysilka. „Ve 20. letech sem na Vysočinu přišla obrovská kůrovcová kalamita, a jediní, kdo uměli zpracovat ty hektary zničeného lesa, byli skláři,“ popisuje důvod vzniku skláren. 

Skláři tehdy v první polovině 19. století kůrovcové lesy spálili a z popela vyrobili potaš potřebný k tavbě skla. „Tady vznikla sklárna v roce 1835 a fungovala zde 51 roků,“ dodává Pavel Kysilka s tím, že sklárna v Českých Milovech byla nejslavnější.

Sklářská osada

V Českých Milovech stávala celá sklářská osada. V huti tehdy pracovalo asi 45 sklářů, a k tomu ještě brusiči a další zaměstnanci. „Byla tady škola až pro devadesát dětí, byly tady dvě hospody, pekárna, krupárna,“ vyjmenovává Pavel Kysilka s tím, že se podle starých plánů podařilo vytvořit 3D vizualizaci osady, kterou si návštěvníci mohou prohlédnout. 

Z bývalé huti zbyly jen zbytky zídek, zůstala ještě ruina skladu slámy a jedno ze tří jezírek. Jediná zděná budova, skelmistrovský dům, prošel rekostrukcí, při které majitel zachoval a zrestauroval veškeré zachované původní prvky. „Naštěstí se půl století otevřely bedny s dokumenty z Thurn-Taxisovského hospodaření, včetně milovské sklárny. Najednou na nás vykouknul nákres osady i této budovy,“ říká Pavel Kysilka. 

Díky těmto nákresům se podařilo dokonce vrátit skelmistrovskému domu i jeho zvonici. „Skláři měli privilegium od církve. Mohli používat vlastní zvonici,“ říká s tím, že zvonili například při narození, úmrtí nebo oslavě vyučení.