Se sklem musí člověk dýchat, sklo samo vám určí rytmus práce, říká František Novák
František Novák z Dobronína vyrábí repliky historického skla, nejradši má období renesance. „Člověk musí zapomenout, že žije ve 21. století. My jsme třeba dělali kutrolf, což je jezdecká lahev se čtyřmi točenými hrdly, je to bez formy, bez ničeho. Týden nám trvalo, než jsme přišli na to, jak. Díky hrdlům jezdec při jízdě necejpral a taky se nezalknul, protože to teklo pomalu. Jsou to velice zajímavé věci,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni Tamaře Peckové.
„Se sklem musí člověk dýchat, sklo samo vám určí rytmus práce. Není to o tom, že si řeknete, já to teď udělám, to nejde. Musíte počkat, až vám to sklo dovolí. Nemůžete si dělat, co vy chcete, sklo si samo řekne,“ přiznává František Novák.
Malé hliněné jadýrko vázy ponořili do skloviny, vyďobali hlínu a měli malé skleněné amforky
Sklo je staré asi pět tisíc let. „Bylo spíš navíjené, píšťala byla vynalezena asi dva tisíce před Kristem. Před tím to byla lazura, nebo namáčené nebo navíjené. Udělali malé hliněné jadýrko vázy, to ponořili do skloviny a vytáhli to ven, už tenkrát zdobili, měli na tom různé vlnovky. Když to vychladlo, tak vyďobali hlínu ven a měli malé skleněné amforky. Jako když vyrábíte čokoládovou figurku,“ vypráví František Novák.
Existuje také krásná teorie o tom, jak staří Egypťané tenhle materiál objevili. „Jedna teorie hovoří o tom, že na pobřeží, kde nebyly kameny, byly bloky soli. Rozdělávali oheň, sůl je tavivo a s tím pískem vytvořila nějakou sklovinu, nebo počátek skloviny. Nebo vyhořela loď na pobřeží, která vezla taky sůl a pak v ní také našli nějaké spečeniny,“ popisuje náhodu, která stála za objevem skla František Novák.
Středověký recept na sklo? Na kilo písku tři kila popele
Sklo se taví při 1700°C, což dřevo nezvládne. „Oni se potřebují dostat na nějakých třináct set, teplotu tavení snižuje soda nebo potaž a tenkrát to byl popel, který to hodně obsahuje. Oni do kila písku dali tři kila popele, což je středověký recept na sklo. Tím snížili teplotu na asi třináct set stupňů, která už se dala tavit. Kamínky nebo písek fritovali, potom to zamíchali s popelem, nechali to vystydnout a nahoře byla jakási pěna a dole popel. Obouchali to z obou stran a pak teprve tavili ten produkt, což byla čistější sklovina,“ popisuje středověkou technologii výroby skla František Novák.
Já si to nedovedu představit, jak tehdy v poušti dělali takovýhle věci
František Novák přiznává, že při výrobě replik historického skla musí být člověk rychlý a přesný. Aby ozdoby na číši z druhého století držely, chce to notnou dávku šikovnosti. Nádoba z čirého skla je ozdobená podobně jako perník cukrovou polevou. „Skláři říkají teplý na teplý. To se rozbije sklo na mouku, na prach, jiné sklo v tom obalí a strčí se do pece. Rychle se zataví a potom můžeme zdobit ten modrý cikcak. Máme dva klacky, to jsou želízka na nabírání, na jednom máme připravenou malou mrkvičku do špičky modrou a na druhé bílou. Jako když zdobíte perník. V momentě, kdy zdobím modrou, bílou si dám ohřát. Je to o tom, že to musí být teplé na teplé, jinak to prostě nedrží,“ krčí rameny František Novák z Dobronína.
Při práci na replikách historického skla mluví František Novák o pokoře ke starým sklářským mistrům. „Já si to nedovedu představit, jak tehdy v poušti topili a dělali takovýhle věci. My pustíme knoflík, máme plyn, pustíme knoflík, máme elektřinu. A oni to dělali za šílených podmínek.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
