Santini byl genius, říká městský architekt Žďáru nad Sázavou Zbyněk Ryška

„Chtěl jsem se na to podívat z druhé strany, kdy jako architekt ovlivňuji projekt v první fázi zadání architektonické soutěže, nikoli, kdy se do soutěže hlásím. Architektům bych chtěl z pozice své funkce pomoci, aby jejich dílo bylo lepší,“ vysvětloval žďárský architekt Ryška.

Správně napsané zadání je půlka úspěchu

Právě zadání je podle něj důležité. „Správně napsané zadání je půlka úspěchu. Snažíme se vypsat architektonickou soutěž na ulici Nádražní, což je spojení nádraží a centra města. To jsem si vytyčil. Rád bych vypracoval podklady pro soutěž, ze které vzejde kvalitní zpracování. Všechny části ulice by na sebe měly navazovat, měl by tam být dostatek místa pro lidi, pro ten veřejný prostor, pro život. Nejen kvalitně zpracovaná doprava a parkování, ale i kvalitní zeleň, mobiliář. Vše by mělo být do dvou let, kdy se v ulici budou opravovat infrastruktury,“ popisuje své plány Zbyněk Ryška.

Pochází z Brna a Žďár nad Sázavou před výběrovým řízením pořádně nastudoval. „Územní plán, historický vývoj, jak které čtvrti fungují, co se tam kdy stalo. My architekti musíme umět číst plány a to vše se z nich dá vyčíst. Architekt by měl město znát,“ myslí si Zbyněk Ryška.

Pro nás architekty je těžké na takové krásné stavby koukat

A zná. I v poutním kostele svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře byl. „Pro nás architekty je těžké na takové krásné stavby koukat. Protože víme, jak složité a jak náročné bylo takovou stavbu vyprojektovat, vymyslet a postavit. Přemýšlel jsem o tom, že bez počítačových programů by to bylo velmi těžké, o to větší je Santiniho genialita. K téhle stavbě se musí přistupovat jako k věci evropského ne-li světového významu,“ vysekl žďárský architekt poklonu dílu, které Jan Santini Blažej Aichel začal stavět v roce 1719.

Objednáme si kafe a diskutujeme, co se podařilo a co se ještě může zlepšit

Se Žďárem nad Sázavou se poprvé setkal ještě při vysokoškolských studiích. „Pro pana Kinského jsme tehdy zpracovávali projekty proměny pivovaru na kongresové centrum, ale to byly studentské projekty. Když jsem se hlásil do výběrového řízení, tak jsem se podíval hluboko do archivu a našel jsem, ale tehdy jsme nemuseli přemýšlet nad rozpočtem,“ vzpomíná Zbyněk Ryška.

Teď už jako žďárský architekt dohlíží na dostavbu parkoviště u zámku, kde bývalý pivovar přestavěný na Muzeum nové generace je. „To, co se tam manželům Kinským povedlo, je moc pěkné. Z titulu mé funkce s nimi musím mít kontakt. A jak takové setkání vypadají? Objednáme si kafe a diskutujeme, co se podařilo a co se ještě může zlepšit,“ směje městský architekt.

Mým úkolem není říkat lidem, jestli smí nebo smí mít růžová okna

Může jako městský architekt mluvit obyvatelům Žďáru nad Sázavou mluvit do toho, jak bude vypadat jejich dům? „To není můj úkol, mým úkolem je spíše diskutovat, argumentovat a přesvědčovat argumenty, které mají nějaký základ než vykládat, jestli máte mít růžové nebo plastové okno. Ve Žďáře jsem každý pátek a mám docela nabito a jsem rád, že lidi na konzultace chodí.“