Řezbář Vladimír Melzer se všechny techniky umělecké práce naučil sám
Vladimír Melzer celý život pracoval v zemědělství, ale už při něm si našel jako koníčka práci se dřevem.
Vyřezával za dlouhých zimních večerů a teď v důchodu v tom dále pokračuje. Většinu technik se učil sám, například intarzie – vykládání dýhou, jiné - štípané holubičky - od mistrů se kterými se setkal. Naučil se pracovat se dřevem vylévaným cínem, zkusil rámy na benátská zrcadla, točené svícny nebo figury – od nejmenších do betlémů, až po veliké, zdobící venkovní zahrady.
Nějaký čas to zabere
U dutých figurek dlabaných postupně dlátky ve tvaru lžiček se Vladimír Melzer směje. „No ano, pěkných pár odpolední to zabere. Ale předchází tam i úžasné množství času, kdy musím sehnat materiál, uskladnit, nechat vyschnout, tak osm až deset let.“
Nejjemnější práci představuje sada šachových figurek ze světlého a tmavého dřeva. „Věž je skutečně ve tvaru věže, jezdec je skutečně chlap na koni, střelec je figura se štítem a kopím a tmavé figury jsou saracéni, takže místo věže mají minaret, střelec je muž se šavlí a podobně,“ popisuje řezbář s úsměvem své šachy.
Obecní znak
Znaků ze dřeva vyřezal několik – od znaku pro kamarády do nedaleké osady, přes obecní znak Ždírce nad Doubravou, Sobíňova nebo obce Podmoklany. „Ve Ždírci měli můj znak na schodišti pěkně osvětlený, a když ho tam uviděl starosta obce Podmoklany, musel také mít mermomocí vyřezaný obecní znak obce Podmoklany,“ vzpomíná pobaveně Vladimír Melzer.
Průběžně pracuje na svém betlému s mnoha výjevy z lidových tradic a běžného venkovského života, kam postupně přibývají figurky, momentálně jich dvě stě dvacet.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
